Friday, October 27

every now and then

i fall apart
strašáky a rezignace. bojím se. sebe. zase mám v útrobách chapadla strachu z vlastní neschopnosti a nerozhodnosti.
and i need you more tonight
zpětně deformujeme realitu. jak to bylo? poslední noc, vracíme se z pouti ruku v ruce; kdo se víc přesvědčuje, že to nic neznamená? přítomnost mění minulost. i teď, je to nevyhnutelné. hlavně se v tom neztratit. je to, co je.
byla jsem se dnes podívat na jeden pokoj na barrandově. je pěkný, klidný a se zrzavou kočkou. ale já nemám peníze a momentálně ani naději, že bych mohla sehnat práci, se kterou bych to utáhla, mohla ji dělat doma a mít dostatek svobody pro občasné dlouhé víkendy. hm.

3 comments:

Anonymous said...

Vzpomeň si na Ženy a dál běž s vlky, dokud ti nedojde dech! Ty to zvládneš...

Anonymous said...

běžím. vítr mi rve vlasy. a prší. a stmívá se a dny se točí. a já pořád běžím. díky.

Anonymous said...

to je dobře. :)