septembering

hello, lucky girl.

nio: prý má člověk dva protichůdný pudy: jeden je touha po zázemí a stabilitě a druhej je touha po změně. ve mně v každým okamžiku převažujou oba. a ne, nedává to smysl.

ze severu vane šílený vítr. podzim má hodně jmen. dneska bylo všude zlatavo. v týdnu jsem přes den svítila a nechala se konejšit temnýma mrakama za oknem. jeden z tónů, kterej z toho šílenství cítím, je, že bude. bude nějak. bude líp. teď je všechno hodně dole. takže se moc jinam než nahoru jít nedá.

nechoďte pít s lidma, který to mají srovnaný. budete se cítit fakt blbě. mít vs nemít na výběr.

včera cohen. asi by si zasloužil samostatný post. když zakončoval první půlku tím, že bychom měli být všichni společně vděční tomu, že jsme se sešli, abychom oslavili pár starých písniček, a když pak začal hrát anthem, tekly mi slzy.

there's a crack, a crack in everything - that's how the light gets in.

svět byl na chvíli takovej hmatatelnejší. lidštější. božštější. sincerely, l.cohen

vrták

oblíbené téma, rok co rok. večerní vůně. myslela bych, že je všechno pryč. ale stejně se to vrací, s tou vůní, s tím chladem. vzpomínky. zasraný vzpomínky. jednou za rok, úlitba vzpomínkovým bohům. rok co rok. tři roky? čtyři roky? vždycky se to na podzim vrátí.

chvilka pro sebe. ever had it? dva oblíbené díly grey's. dva nejsmutnější. krev na prstě, nemáme otvírák na pivo. malinový pivo. dneska podruhý, ta krev, poprvý mě útočící kočka sekla přes ruku.

pomiliontý mě podzim sekne přes ruku. zmate mě - ale chce, abych zůstala příčetná. v čase burčáků, v čase vinobraní, v čase kdy mám pocit že mi bouchne - nikoliv hlava, ale srdce. kdy jsem zmámitelná cizinci v dlouhých černých pláštích, morpheus, sandman. v čase kdy mizí přítomnost a jediný co je, je minulost vracející příliš přesně. podzim. a to jediný co je je budoucnost, s každým rokem méně uvěřitelná.

kdo mě vezme za ruku a vyvede z černého lesa?

vrták podzim. nakonec mě provrtá. a všechno co ve mně je, uteče. nenávratně.

příčetná. i always am. morfee.

malilililinko malilililinkou.

meredith a derek se milují někde na sesterně. danny umírá. seriály. život. a mně tečou slzy jako loni na podzim. odemknout třináctou komnatu.

*

jako když přestane kůže dýchat
jako když zastaví se svět
jako když celou tě zakreje žlutý listí
chtěla jsi nenávidět
chtěla jsi milovat
chtěla jsi jednou mít něco jistý
v tragický pýše věčně nějakou roli hrát
roli altruisty
roli milenky co dneska zrovna fakt nemá kde spát
roli optimisty
s náhodou karty hrát a prohrávat

jako když ti vítr vyrve slova z úst
jako každá druhá třetí noc
jako když se ledovou vodou ze sna budíš
chtěla jsi všeho moc
chtěla jsi neodrůst
chtěla jsi říct že třeba musíš
zpátky se vrátit do světa pocitů a můz
do světa něhy
do světa kde ještě rány můžou srůst
a mezi břehy
a mezi vodou
trávou si srdce nezarůst

podzim

v podsvětí krákaj vrány a bolest ti nedá spát
vichřice
přání ty dávný věci roztrhat
vítr ti k ránu přijde pošeptat
v šeru
že nemá - a nemělo - smysl utíkat
přání ty strašný ptáky roztrhat
a vítr krouží listím
strašidelnej vír
smyčka z kytarový struny
mrtvej rým
dál a dál žít a přežívat
falešný akordy, snůška hloupejch přání
vrány. erýnie. slitování.
náhlá smršť citů vždycky náhle raní
přání ty mrtvý city roztrhat
s ozvěnou
padaj kapky na hladinu
přines mi ráno, dnes, zítra, za hodinu
melodie
jak mrtvýmu zimník, jak mrtvýmu psát
black and blue, up and down, down and out

dedicated to rick wright. never more.

928. post

za 18 hodin jedeme na jih.

a já mám, dočasně, klid od školy. a na magistra se, zcela pitomě, těším.

přísloví

jedna hlava prázdná, druhá vysypaná

how can life be what you want it to be

rukou kreslím osmičky - úchylka z tanců. ale stejně to bude vždycky nekonečno.

podzim. je tu. matně. v hlavě mám šumavu před x lety, suchou trávu, modrou oblohu a žloutnoucí listí. chlad a nevinnou zmatenost okolnostmi. než člověk dospěje, může žít bez přemýšlení. nebo to sakra taky tehdy tak řešil?

i can't deny what i've become

but i'm emotionally undone

still yet. podzim podzim podzim. neděsí. jen mě zase zmrazí svojí plíživou krásou. ještě týden - bože - a možná se mi zase začnou v hlavě skládat slova.

occamova břitva řeže do krve.

a učení mučení.