we are what we are what we are

communication
noun
[mass noun] the imparting or exchanging of information by speaking, writing, or using some other medium.

najednou nemůžu lidi, se kterýma komunikovat nechci, posílat do háje. kontakty. lidi, se kterýma komunikovat chci ale do háje poslat můžu. některý věci zjevně smysl dávat nemůžou a nebudou. pravda činí člověka svobodným, opakuju si se skřípěním zubů v marný snaze ospravedlnit si sama sebe.

rezignace na komunikaci. nachytávám se v situaci, kdy opakovaně mlčím, protože vysvětlit se je příliš složitý. nachytávám se v situaci, kdy se raději viním za cizí chyby, jen abych nemusela mluvit. a strach, že věci, co se mi drolí pod rukama, nemůžu zachránit, protože tahle drť, to byl písek, už když jsem ho nabírala do dlaní.

jsem prostě takovej, slýchám. ale nikdo se neptá jaká taková jsem já.

o čase

zatímco jdu městem, přibývá měsíc. ve středu je teplo a ve čtvrtek prší. dlouho očekávaný věci nikdy nemaj očekávaný konce. a já, však se znám, stojím v dešti a odmítám nemoknout. štěstí je v malejch věcech a okamžicích ukradenejch z cizích životů. někdy mám dojem, že u mě funkční věci nemaj místo.

neumím včas. význam tohohle slova mi dlouhodobě uniká. možná se potřebuju rozkoukávat dýl než ostatní anebo trpím příliš mnoha možnostma. včas si uvědomit. včas začít. včas skončit. včas nelitovat. slovo se subjektivní definicí. moje včas je někde úplně jinde než včas lidí, který patřej do mýho života. začli do něj patřit včas?

podobně je to s množstvím informací. který sdělení je přesně to správný? který slovo už je navíc? říkat správný slova ve správnej okamžik je nadliskej úkol (vystavěnej na podobně nadliským úkolu myslet si správný věci ve správnej čas).

a pak vznikaj dočasný řešení, který nikdy včas neskončej.

i only speak when i'm hungry

vrátila jsem pomeranče na svoje místo a vrátila se zima.

kupuju zásadně jen víno se zvonečkem pro štěstí.

u kontejnerů přibyl vánoční stromeček.

nevím, čím je čas 6:40 tak zajímavej, ale pro tenhle tejden se moje hlava rozhodla, že je to ideální čas na probuzení se. dělá si co chce, hlava jedna. poslední dobou se vůbec děje divná věc - uvědomuju si rána mnohem víc než večery. koukám, jak přibývá světlo a dokud neotevřu dveře, můžu si klidně myslet, že je venku třeba i teplo. ale kromě toho spím kompaktním spánkem beze snů.

v nákupním centru naproti je na střeše parkoviště s modrýma cedulema. vypadá jako soukromý nádraží. potřebuju nějaký soukromý nádraží. (tramvaj do stanice léto.)

včera jsme rozebíraly teorii zrcadla. jak funguje zpětná vazba pro konkrétní lidi a jejich konkrétní vlastnosti. mám ráda analogie z techniky - bylo dřív vejce nebo slepice, proud anebo magnetický pole? ale někdy to tak docela nefunguje. když najdu v někom vlastnost, kterou mám i já, někdy se zdvojí a někdy utlumí. a ztrácím se v tom, co je skutečnost a co ne. ale furt mi přijde lepší mít s někým společnej smích než společnej pocit, aby mě ten druhej náhodou neomezoval.