únorně

francouzština se prej napodruhý učí líp. musím to zkusit.

anouk říká, že mám víc psát, ale já bych se raději hrabala v minulosti, která se nějak vrší - starý poznámky roztroušený všude možně, málokdy s nějakým nadčasovým významem (i always fall in love for a reason. but it never makes sense. - 28.10.2008) - vyházený plakáty (ach ano, sweet 16) - starý moleskiny a jiný notepady, který pročítám.

hromady keců a bezúčelnosti, mimo jiný.

dívám se na: darii, čtu: asi milion věcí najednou, jako vždycky, poslouchám: poslední dobou hlavně ženy. a fotím neděle. a plavu. (a bude jaro, ach.)

finished

365

2o11

arkádový dveře bez fotobuňky se přede mnou samy otevřou, ale jinak má tenhle rok šanci na to bejt docela normální.

a první pondělí v roce má smíšený signály: výtah čeká na patře, ale cestou zjistím, že jsem si vzala obráceně triko.

soh...

mít dovolenou a být doma doesn't match. roste lenost, vyspávání, hraní her a pocit provinilosti "jestli já bych neměla dělat něco užitečnýho".

chtěla bych bejt jako b., která se pořád směje a svý pochybnosti si nechává pro sebe. je to hrozně osvěžující. r. dělá hodně let na klinice s nedonošenejma dětma. včera se nás po xtým drinku ptala, jestli to náhodou není zbytečný. jestli se do toho nedává příliš peněz, který pak někde jinde chyběj. b. by určitě neměla cestou domu slzy v očích, jako moje poslední dobou přecitlivělý já.

(na druhou stranu existuje i moje extrovertní já, který komunikuje s lidma v nočních tramvajích a poslední dobou se čím dál tím míň bojí mluvit. i když občas má problém se vymáčknout.)

doběhlo mi 365. v novým roce chci dofotit metro, konečně nafotit anouk.věci a určitě zopakovat 94 days of summer. a fotit víc na film.

a když jsme u toho metra, slibuju si míň rozmazanejch návratů domů. ony jsou poslední dobou takový příliš lítostivý.