boxing shadows in my sleep

ve vlaku jsou lidi slušně oblečený, jen já mám roztrhaný legíny, přes ně brufenový síťovaný punčocháče, brufenový boty, brufenovej kabát, padoušskej šátek a klobouk po dědovi. a to mi bude sedmadvacet. jsem posedlá hrou na detaily. šátek a sukně jsou stejně pruhovaný a náušnice - brufenový zavírací špendlíky. mám pocit, že něco zaháním.

možná zimu. za oknem je zima.

i can't believe what god has done
he took the heat out of the sun
and now it seems the world
is growing colder

zima je všude.

na jednom konci země mi zlý kocour macho poškrábe ruku. bolí to ještě o dva dny pozdějc. na druhým konci země otáčím knoflíkem topení a sleduju, jak často sch kýchá a jestli to není moc. na druhým konci planeta je jedna kočka, kterou jsem krmila v jednom skoroterasovým bytě v centru prahy, vážně nemocná. (ta druhá umřela, už to je víc než rok. kočky by neměly umírat.)

ztrácím prostory. v tomhle bytě už bydlí někdo jinej (výhled na prahu, knihovna, večírky), stejně jako v bytě v brně, kam jsem jezdila šest let pít, postávat na balkonu uprostřed zimy, vařit při svíčkách, krást mlíko do kafe. stejně jako byt ve vršovicích.

zaječí úmysly. ticho a samota. zase bude tát. zase se zlomí rok. zase se prodloužej dny. (paralyzovaná tmou a zimou.)

simplicité

la simplicité est la propriété, la condition ou la qualité d'être simple et non-combiné.

život spočívá v drobnejch radostech, medituju nad krájením mature red chedar a naléváním red wine. částečně je to vlivem s elegancí ježka, částečně počasím.

přivírám oči proti větru, kterej tady na větrný hůrce nikdy foukat nepřestane a dneska mě šlehá vločkama a já klopýtám - měsíční krajinou sněhu a stop - zúženým zorným polem - a sama sebou. hibernuju a počítám kroky do tepla.

drobný radosti. dítě ve mně, který ještě ráno upadlo před vchodem do metra, zkouší, jak to klouže.

klouže to klouže to na klouženkové dráze.

a tou náladou posledních dnů, tou zimou, touhou po osamělým venkově, tichu, ohni v krbu, stádu ovcí, kočce na klíně, knize (a nikdy jsem nebyla skromná) a skleničce vína. touhou po nezávislosti na okolním světě, touhou po nezávislosti na rolích.

drobný otázky. proč vlak v 21:42 má první dva vagony úplně plný? jak se to stalo? pustím si dire straits a na straně 145 v ježkovi je najdu. proč? (hudba je vůbec kapitola sama pro sebe.)

drobný lásky. schrödinger se v noci tulí a přede. (ráno ti udělám kafe a když pootevřeš oči, řeknu ti, že je venku zima a sněží. mateřskost toho gesta mě děsí.) a jsem oklikou na začátku, u těch drobnejch radostí, u kterejch člověk nikdy neví, jestli nejsou tou svojí jednoduchou krásou vlastně jeden velkej patos. (nejsou.)

anebo mám jen období rovnání, škatulkování a kategorizování a chtěla bych všechny kousky sýra stejně velký.