Sunday, December 21

brnoquakes

and if i die today
and if i die today
and if i die today
už patřím do těch statistických 4/5 čechů, kteří mají nakoupené dárky.
ráno hledám rukavice. smířená s tím, že jsem je zapomněla v pomaláči, je později najdu ve špičce dlouhatánské čepice.
čepice. způsobuje, že se pořád směju. manický fáze. google vyhodí adresu zelený kočky, ale když tam přijdu, najdu nápis the red cat.
mně se skřípla žížala, piští děcko v minachu s balónkem zaseknutým ve dveřích. zatrne mi, ale balónek to naštěstí přežije. to moje společnice trne při pohledu na mlaskající dvojici, chudák, celou dobu.
v metru v praze ukazuje maminka dítěti moji čepici. zamávám bambulí a ono zamává na oplátku; máváme si dokud nevystoupí. směje se a já taky a lidi okolo taky a mě to všechno strašně dojímá, takže bych asi měla jít spát.

Friday, December 19

why don't you sing

za stejnou cenu bych mohla mít litr vína ze sklípku. ale mně ty lahve nějak chybí. připomínají mi časy, když jsme bydleli u našich a pořád jsme pili bílý víno z lahví. a vonělo jaro.
mám malé záchvaty šílenství. něco jako malá smrt. tři dny depresí vyváží manická fáze dnes večer. pořád, pořád, pořád si zpívám, venku, v metru, v obchodech, i v těch předchozích, špatných dnech. obhajuju neobhajitelné. je status manželství důvodem neodejít? je vlastní sobectví nadřazenější nad cizí?
je ve víně pravda?
iva tvrdí, že je jí dobře s tím, že má míň emocí. mně ne. nechci aby můj svět ztratil barvy.

just like never

bývalo tu i veseleji. za oknem je šedivo, prosincovo, smutno. za oknem prší a věci, který jsem už dlouho tušila, jsou najednou pravda. piju zelenej čaj a jím plátkovej sýr. v příštím roce tuším ledasco.
říkám, že mě ubíjí tma a zima, ale ve skutečnosti se ubíjím sama. nebo mě ubíjí něco ve mně. možná bych taky měla na rok někam odjet.

Thursday, December 18

12 let 40% milý pane jamesone

oh, mother of pearl... hlavou se mi honí myšlenky. inspirována minulým postem vzpomínám na doby snění. a mám fáze. fáze klidu, fáze hysterie, fáze deprese. mám pocit, že mi život prokluzuje mezi prstama pořád víc. je to mnou? jsem to já, kdo nedokáže být šťastnej? jsem to já, koho sere, že nevytváří nic, nic, nic? kdo chce pořád něco dělat, ale vždycky je jednodušší spát?
já už jsem dva měsíce pořádně nespala, řeknu dneska večer, ale ty dvě matky mají důležitější věci na probrání. jako by mi bylo zase osmnáct. pořád osmnáct. nikdo mě nebere vážně. pořád si říkám, že tisícej post bude poslední. možná je čas založit jiný světy. stejně nepíšu svobodně. moje pocity... dávno ztratily význam. a někdy bych vážně hodně chtěla vědět, co si o mně kdo myslí. připadám si jako troska. a vždycky jsem si tak připadala, ve světě úžasných chytrých lidí. přijdu si malinká. přijde mi, že moje existenční problémy řeší každej, ale všichni s větším glancem. nejistota není sexy.

Thursday, December 11

i see this world has made you sad

a ride across the river... to the other side.
bon nuit.

Wednesday, December 10

...

mám takovej pocit (a v tomhle případě se jedná o synonymum pro "je celkem pochopitelné, očekávatelné a odůvodnitelné") že období nevinnosti máme už za sebou. významy a symboly už ztratily smysl. kdo se ještě zamyslí nad textem písničky nebo nad mlhavou vzpomínkou. kdysi mi přišlo, že existuje osud a že je ve všem hlubší smysl, teď se pohybuju při zemi. skončil čas snění, je čas žít. a ten pesimismus, kolující mi v žilách, že to vážně nemá smysl, že nemám ani na prosté "žít jak nejlíp umím", je jako jed.
absurdně černé těleso

Tuesday, December 9

top of the morning

zdály se mi sny o počasí a o kočkách. o mejch zlomenejch brýlích a monitorech. probudila jsem se s nejasným očekáváním, plynoucím ze snu, ale nevím co čekám.
dvě kafe. včera záchvat paniky, dneska záchvat klidu. are we human or are we dancers? mám chuť tancovat (a spát), ale nesněží.
a věci který nechci vědět a věci který bych věděla moc ráda.

Sunday, December 7

welcome to the world of oranges

our fruity stall

sunday smell

budí mě klasika, nechutná nedělní opakující se "vůně" oběda některého ze spodních bytů. jedli byste každou neděli to samé? osobně to odhaduju na šunkofleky, což je pro mě ztělesnění nechutnosti a nudnosti + ještě ta okurka! takže k nedělním rituálům patří vstát, pustit digestoř a zapálit tyčinku.
řekla bych že kulidiny narozeniny se vydařily velice. hlavně okouní koutek.
a pátek? hihihi. pátek byl navzdory mým obavám naprosto v pohodě. proběhla první část natáčení klipu, který určitě jednou všichni uvidíte. a byla to nesmírná legrace.
no a :m: je v zemi daleké a dneska se vrátí. a já mám moc práce, do které se mi nechce, takže piju kafe z pruhovaného hrnku a odmítám vylézt z pyžama a růžových ponožek s bambulkami. neplačte, sami jste si to zavinili.

Saturday, December 6

...

nemohla jsem si vzpomenout na název alba momentary lapse of reason. asi momentary lack of memory.

Thursday, December 4

tak jde čas, hahaha

1. dneska v noci se mi podruhý zdálo o tom, co bude zítra. zatímco poprvý šlo všechno podle plánu a dokonce jsem se vlastním snem inspirovala, dneska se po... úplně všechno.
to jsem na to zvědavá. když to ve snu vypadalo už ok, nasedli jsme do špatného autobusu. který nás odvezl někam, kde je v realitě město, ale ve snu tam byly louky a kopce. léto. a řeka. poslední část snu se odchýlila do hospody, kde se na mě pořád koukal celkem pěknej chlap, a já to komentovala moc nahlas a pak se bála, že to slyšel. no, když to zítra půjde, tak napíšu, o co šlo.
2. napadlo mě, že jako malá jsem měla pořád nějaký katastrofický vize – teda takový malý, osobní. bála jsem se, když jsem šla na výletě na záchod, že mi ujedou, bála jsem se, že nenajdu správnej vlak, bála jsem se na nádraží chodit na záchod, protože jsem četla článek o tom, jak tam zabili nějakou malou holku. diagnóza jedna: latentní fascinace násilím způsobená čtením černé kroniky, kterou jsem hltala, diagnóza dvě: přehnaná úzkostlivost rodičů. vzhledem k tomu, jak jsem vyděšená v letadle a když nastupuju do busu chystajícího se vyrazit po d1, taky mi není nejlíp, zajímalo by mě, jestli tohle jednou budu přenášet na svoje děti, nebo jestli se tomu dá nějak zabránit. mno, teorie.
3. jsem slepá jako krtek – moje rozpadavé brýle bez nožičky a poslední pár čoček, kde je jedna poškrábaná natolik, že fakt nejde dát do oka, jsou výborná kombinace. (moment, jdu si do wordu pro tu správnou pomlčku, pomoc, stává se ze mě typomaniak). takže jdu zítra k doktorce a po novém roce hledám dobrovolníky na výběr brýlí – bsk?
4. pomáhala jsem kamarádovi vybírat barvy do bytu. jako všechno, i tohle v mojí hlavě zní úžasně a nafoukle a jsou to jen barvy. ale bavilo mě to hrozně moc a taky si myslím že mi to šlo, takže kdybyste někdo potřeboval... jedna z úvah který se mi honěj hlavou je právě ta, proč mě barvy tak baví, proč musím mít všechno barevný (a sladěný). sterilní bílé nádobí doma incl.? potřeba změny, VARIETY, xoxo.
4a. koupila jsem si punčocháče ve kterých vypadám jako bych spadla do barvy (a ne jedný, komentoval to :m:). foto bude.
5. dneska jedu leoně fotit děti. vůbec dělám věci, který se školou, ehm, nesouvisej. (zato se mi o ní zdá! kolikrát jsem dneska v noci jela paternosterem, kterej byl sakra rychlej, a sháněla jsem nějakej pitomej kabel. funny indeed. asi dvakrát jsem se vzbudila s tím, jak teda budeme nahrávat ten sakrazvuk, ehm, už prozrazuju moc :) konec konců, písemky jsou až příští týden.
bože.
6. musím začít kupovat dárky a ne utrácet peníze, které nemám, za hadry, které nenosím. grrr.
7. mohlo by sněžit.

Monday, December 1

spát!

ne, já nemůžu ráno vstávat. protože ať jdu spát kdykoliv, ať se vzbudím sebečerstvější, po cca hodině se dostaví komatózní stav, který přetrvává zbytek dne. nasrat. spala jsem osm hodin. když spím od jedné do devítí, je to v pořádku, když od půlnoci do půl osmé ráno, je to špatné. volím duševní zdraví, jdu spát.