rozstřípčit se

čím tenčí plátek salámu si ukrojíte, tím větší z něj máte radost. (filozoficky: tím blíž jste esenciální chuti jednotlivých molekul. sobecky: víc kousků.)

radost, jako když čas od času použijete středník.

pojmenovaná a pojmenovávací. k čemu jinýmu jsou slova, než otesat hrubou podobu na jemný křivky toho, co jsme? (toho, co chceme být?)

některý večery si přijdu strašně krásná. některý večery strhnou moje myšlenky do jedný řeky. jak se definovat? jak se vymezit? na stěnu lepím pohledy, ale už ne plakáty, protože to by znamenalo přiznat, že tu zůstanu dýl, než chci.

jenom idiot si pustí na hlavu horkou vodu. jenom idiot si pustí disk na nohu; jestli jsou data v pořádku, nehodlám zkoumat právě teď.

a občas/často se definuju hudbou - jako teď, kdy si musím pustit zeď pevně vystavěnou z toho, kolik slov znám, kdy poslouchám hudbu, kterou znám. tou, která má paměť. jako flunk a slunce padající za chorvatský kopec. jako když si dneska vyberu all that you can't leave behind a poskakuju deštěm. jako když houkám na celou metrostanici.

a náhodou. náhodou jsou tady soukromý bouřky.

summer of '11

nio mi dala k narozeninám knihu, která se čte těžko a lehko zároveň. zimní krypta, vychutnávám si každý slovní spojení, každá hluboce znějící věta mi tančí na jazyku. s lehkostí, s jakou plyne tohle léto. s tíhou, kterou s sebou uvědomění lehkosti nese.

hlad je nejlepší kuchař. náhoda je nejlepší terapie. vstříc slunci na západě se k. vyzpovídám z mnoha věcí. líbí se mi, že umíš pojmenovat svoje motivace, řekne, škoda, že to k ničemu není.

není. není? vyzpovídám se z mnoha věcí. pojmenuju mnoho věcí a mohla bych mluvit celou noc.

a léto letí, prší a blíží se takovej ten kritickej zlom, polovina července, kdy člověk s děsivou jistotou ví, že už se to zlomilo. dávám si dávky slunce, řeku, která uteče stokrát rychleji než voda ve vltavě a víkend se ženami, a večer hraje oblíbená kapela a já povídám, obnovuju kontakty, mhouřím oči vstříc slunci, dostanu pivo, pusu na tvář i lichotku. hezky tančíš, no ano, i já jsem schopná tancovat jako skorojediná na tý lajně mezi publikem a kapelou a harmonikářský tóny znějí cikánsky a já tančím letní nocí až se najednou zbrocená neklidnýma snama vzbudím ve sluncem zalitý posteli. a k. mě veze domů a pak pokračujeme a když jdu domů, tak mi prší na guláš.

zvláštní pocit naděje, kterej mám, nevím jestli je vlastně danej tím, že jsou věci tak jak jsou, tak jak budou anebo prostě tím že nemůžou bejt jinak, mi nedovoluje propadnout zoufalství, aspoň do prvního příštího kapitána.

vůbec je tohle léto rozevléto a v různejch místech a časech se ukotvuju a pouštím zároveň, jako když sbíhám vyšehrad v bouřce, jako když v polospánku nad stanem přejdou tři řady buřin, jako když za večer zazpívám tolik písniček (tejden zpátky), že mi je můj osobní generátor hudby pouští ještě dlouho potom, jako když zmámená vodou a mojitem a sluncem v soukromým rytmu zabírám pádlem, jako když utíkám z blíže neurčených důvodů z práce, jako když mě každou noc překvapí, jak dlouho je světlo.

chtěla bych se vypsat z toho, jak mi léto rozechvívá srdce, ale hodlám se nechat ukolébat dvěma nejhezčíma tónama na světě, předoucíma kocourama a jemnou kapkovou symfonií na okně.

maybe someday's come

dva měsíce od posledního psaní tady, měsíc od státnic, nula dní ode dneška. čas letí, stejně jako nikdy se nezastaví.

zítra mizím na čtyři dny do útrob šumavy, vodáckých kempů a agrometalu. začíná mě bolet ruka a nutně potřebuju odpočívat mimo počítače. tož tak. spolu se stoupající asociálností jsem zvědavá, jak dopadne akce, na kterém zběžně znám dva lidi - ale hádám, že dobře, protože vždycky můžeme zdrbnout dragon age 2.

včera jsme s dee ležely na písku na špičce ostrova a pily červený. pak přišel koncert, š. a mnoho zeleného listí a najednou byla půlnoc. jistě má pohled do korun stromů s horriblovským on the rise svoje kouzlo, pokud se ovšem někdo já pod vlivem nerozhodne zpívat. zejména pak v přítomnosti někoho, kdo má kapelu. zoe, potřebuju tě.

ze světa okolo jdou různý zprávy a nic nedává smysl. tak se aspoň hlásím z centra entropie.