mišmaš na téma "ještě je pořád neděle!"

taky máte pocit, že když nasednete do metra, nemůže to na další stanici trvat dýl než minutu? metro je totiž zázračnej dopravní prostředek, aspoň já mám pořád ten pocit.

taky jste si všimli, že slovo adventní se rýmuje se slovem dementní? v intersparu hrajou "and this christmas will be very special christmas for me" - což budou. naprosto netuším, co budu dělat. a nevím jestli to chci vědět. možná by nebylo tak špatné být prostě sama doma. s kočkama.

není nad kamarády, který přijdou až k vám domů se spoustou vína. není nad nio a rozhovory. není nad večery s lidma, se kterejma si strašně moc rozumíte. nad seriály, nad viktora janiše, nad mievilleho a mapu edinburgu. možná není všechno jenom iluze. není nad koncerty kamarádů z brna v praze, nad trojpatrový kavárny, nad večery s muppet show, nad ranní scrabble a listování a luštění ma langue au chat.

měla jsem včera dost zvláštní náladu a spousta věcí mi najednou připadala jinak. červený víno je lítostivý, vždycky bylo. lituju toho, že se chovám nevyrovnaně a ubližuju tím lidem. izolace je dobrá věc, protože nemůžete nikomu ubližovat, ale nevím, jestli bych dokázala nemít všechny ty věci popsaný výš. můj sociální život je naprosto v pořádku, děkuju za optání. aspoň že tak.

tohle místo není pro malý

říkám si, když se natahuju do nejvyšší skříně, kde jsou skleničky. člověk pod 175 cm prostě musí pít víno z hrnku, pokud mě nemá po ruce.

spím špatně a trhaně. dneska na mě kočky neleží, takže hledám houby na vysočině, vypadají jako balónky, a s prostřelenou hlavou umírám :m: v náručí. dlouho.

nebolí to.

a mezitím, když se připroberu, zpívám si jaro jaro bláznivý - hážeš kytky do vody - jako každej rok - sama nevíš proč - jaro jaro bláznivý - hážeš kytky do vody - hlava se ti točí - a ty nevíš proč nevíš proč. pořád dokola, nevím proč.

jdu začít den eukalyptovou vanou.

i need it more than ever

... hrálo v intersparu. mno. mám čepici, co mi padá do očí. nepadala, když jsem ji kupovala, takže mám podezření, že se mi zmenšila hlava. od poslední křižovatky k odbočce k domu je to přesně sto kroků. i když někdy jen devadesát čtyři. sazka arena má na stropě třicet šest ocelových lan. asi mám nějaký autistický sklony. počítám, pořád něco.

každej, kdo přijde, mi říká, že je škoda, že nemám okna na druhou stranu. podle svých sousedek mám nejspíš neuvěřitelně aktivní sociální život - je pravda, že tu někdo je skoro denně.

kocour menší je už skoro větší než kocour větší.

nevím. nevím je moje slovo. je to moje slovo už tak dva roky. někde jsem četla, že když člověk dělá hodně věcí najednou, může začít mít problémy s krátkodobou pamětí. to asi bude můj případ. vždycky dělám fůru věcí. vždycky nevím fůru věcí najednou.

dneska se mi nestýská po minulosti. stýská se mi po pocitu, že vím. že za něčím jdu, i když je to třeba špatně. vím, kam se datuje počátek nevědění, i když všechno souvisí se vším. možná si (ne že bych o tom až tolik pochybovala) za všechno můžu sama. že jsem přestala věřit. v sebe. v nás. přijde mi normální to dělat. a stýská se mi po emocích, který nemám. friday, i'm not in love. jedna z otázek na famous beck depression scale je, jestli dotazovaný cítí vinu. jo, neustále, za to, že nejsem taková, jaká bych chtěla být, vůči sobě i vůči ostatním. funguju. vůči sobě. vůči kocourům. aspoň že tak.

samota léčí. a další věci. snad. jsem páteční optimista.

moudro týdne: deprese je jako chlast. dokud se nevybleje, líp nebude.