všechno je. temný jako tohle temně růžový víno. francouzský. má moc pěknou barvu, která světlá směrem k užšímu konci skleničky. nadechnout se. vydechnout se. napít se. ten čas, než člověk najde něco na otevření, protože za dva roky společnýho soužití jsme ani jednou neměli na normální vývrtku. a tak je to se vším.
ne, nezvládám. nemám náladu. odjedu na koncert do brna a rozladěnost nepřekoná ani hudba. ani červený. tenhle tejden je špatnej špatnej špatnej. vidinu na další práci jsem si zabila sama svojí nepotlačitelnou upřímností, přitom práci potřebuju. potřebuju peníze. utrácím za pitomosti jako je víno, jako je kyblíček naloženejch hermelínů. nebo šaty, který mi nejsou, protože nejsem schopná chodit cvičit.
potřebuju sebejistotu.
musím udělat tisíc drobností a nejsem schopná začít ani s jednou. zjistila jsem, že jsem omylem vodafonu zaplatila předuloženou částku místo aktuální. takže další peníze pryč. neustále jsem na hranici zhroucení. neustále do něčeho vrážím, z každý situace, kdy se mám zachovat jako normální člověk v normální sociální situaci, vyjdu jako idiot. nadechnout, vydechnout, potlačit slzy. a stejně je za tím vším to, že vím, že to nikdy nebude lepší. zase mě všechno vytáčí, i když to není úplně my time of the month. ztrácím věci v tomhle miniaturním bytě. naposledy kartáč.
nadechnout, vydechnout, nadechnout vydechnout nade vyde
