listopad má 31 dní

voices

ať je to jen záchvat. ať to odezní.

nothing can save me. can something save us?

za dva dny spotřebuješ tolik hrnků, kolik by mi stačilo na tejden. neptáš se mě, co čtu, i když ti mávám knížkou před očima. neptáš se, odkud je fotka, kterou jsi ještě neviděl. meju nádobí, i když tu teď nebydlím. rozpolcenost.

lights go out on red hill town

tečou mi slzy. samy od sebe. do skleničky hodím ledovej trojúhelník a zaleju ho třináctiletou whisky, kterou jsem dostala za ty dvě písmenka před jménem. jsem ráda, že jsem nešla na koncert, tahle smršť by mě zastihla tam.

love slowly slips away
love has seen us better day

vzbuď mě z tý noční můry. přece bude jaro. máme patro a chceme kočku. ještě před týdnem jsem věřila všemu.

november fits me. z trojúhelníku se stal stromeček, jak stál ve skleničce a odtál jen po whisky level. mít sílu jako upíří hrdnika mojí knížky, sklenička se mi rozletí v ruce. odkašlu si, jsem chronicky nachlazená už asi sto let. anebo možná mě studí whisky.

too much to dream last night

studený konečky prstů. panika. narostly mi kytarový nehty, jen na jedný ruce.

kouřová chuť. who saves me? i can save myself, but i never wanted to.

hádanka (říjnová)

q: jak se jmenuje to, když tři dospělí lidé nadšeně kreslí nejrůznější sprostačinky, kočičky, krabice a jeleny?

a: tequila.

pomíjivost říjnová (post o ničem)

tenhleten pocit, co přichází "s věkem". pořád se ptám, co bude, a pořád všechno vztahuju k ročním obdobím. já osobně jsem počasím posedlá.

a tak se ptám sama sebe, zejména když jsem aspoň trochu šťastná a tudíž smířená (harmonie) s akuálním počasím, co bude, až bude příště padat listí, ořechy a kaštany. kolik jar ještě zažiju. všechno co dělám a co cítím má vždycky svoji odezvu v tom, jak právě je. ale aspoň dokážu být nadšená i z vyhlídky na listopadové mlhy a deště.

a první sníh, juj.

eggnoisoříjnová

abych udržela kontinuitu: byli jsme na eggnoise ve staré pekárně. a to je vše, co jsem chtěla říct.

osmnáctá říjnová

zdálo se mi že jsem na nějakém táboře. nebo tak něco. a kdykoliv někdo začne zpívat "age of aquarius", znamená to, že je oběd, nicméně já skočím do vody. naposledy jsem skočila a oproti fyzikálním pravidlům jsem zůstala na dně a musela jsem se odrazit nahoru.

no nic. tak málo mám sentimentu. tak málo mám krve. u našich jsem vyklidila skříňku - převážně věci z gymplu, ale i z hvězárny.

nechala jsem si pár věcí. nepopsaný index z masaryčky. pár pitomých fotek. a hlavně tohle.

mosaikoříjnová

já taky!

salát (říj - nový)

základ: salátový mix s rukolou. přidat kapku olivoleje.

doplněk: granátové jablko.

osmažit: banán na olivovém oleji a vepřovou panenku v kari tamtéž. přihodit.

posypat: sýrem (mozarella, strouhaný jadel, momomomodrý sýr).

dresing: jogurt + olej + balsamico + drcené ořechy + kari.

dobrou chuť.

třináctá (komnata)

mohla bych to zase jednou zkusit, pomyslím si a vznesu se přímo vzhůru, výš než je střecha domu, výš než sousedovic ořech - ale proč, vlastně, když mňoukne kočka a já se probudím.

chci letět, chci víc, chci výš.

jeden mail konečně odeslán.

jedna finalizace.

spousta jablek, ořechů, koček a mlhy.

dva roky. spousta... spousta spoust. (o tom jindy.)

jedenáctá říjnová

české dráhy jsou banda idiotů.

a já chci spát!

(a v úpici je mlha a barevno. ach, ty říjny.)

desátá říjnová

zase nemůžu spát. od tří ráno je můj spánek jen řadou přerušovaných snů. i v nich rozhlašuju, že se budu učit francouzsky...

osmá a devátá říjnová

brno.

brno brno brno brno brno brno.

eggnoise, steak, víno.

a dneska jsem šla hezky pomaloučky z grohovy na českou a byla jsem děsně, děsně šťastná.

(a teď jsem děsně, děsně ospalá.)

tohle je prostě nejhezčí část podzimu. všechno je barevný.

sedmá říjnová

mnoho překvapivých zjištění. mnoho odpadnutých cvik.

mnoho pocitů a mnoho vína.

a překvapivě - ok, nio, zase tě oslovuju. brno. překvapivě, v slzách a s vínem, vzpomínám na brno.

na deštivý výstupy z vlaku. na sníh na grohový. sněhulák. ty záchvěvy, ty proudy. radost ze života. na skleničky vína a jabčák. na to, o čem esenciálně byl můj blog.

a ten šok. že to ve mně ještě je. a ten šok. že... měsíc v okně po schodech nahoru. lodička. lodička. šok.

šestá říjnová

praskne mi hlava. výjimečně ne díky mně.

den blbec. všichni něco chtějí. a já jsem strašně sama.

pátá říjnová

víš, nio, co je na podzimu nejhorší? ty dny. jako včera. za oknem slunce. vyjdeš ven a strhne tě vítr. vyjdeš ven a vítr, kterej vane listím a hlínou, vyvolá duchy, omámí tě falešným jarem.

a myslíš si že můžeš všechno, myslíš si, že to zvládneš.

myslíš si že něco začíná. a ono to zatím jen končí.

ve snech běhám. a bloudím. lidi, který znám, mají strhaný obličeje.

omámí tě iluzí. ten vítr. ten co strhává kapky vína z jazyka a má sílu měnit, i když dobře víš, že když podlehneš, může se stát, že zůstaneš ležet zmrzlá na chodníku. ten vítr, co tě omámí. jeden den je neděle, slunce a barevný listí...

a druhej den je pondělí. a prší.

čtvrtá říjnová

zdálo se mi, že jsem si pronajala byt někde na plzeňský a chodila jsem tam pracovat. už i moje sny jsou ironický. bylo tam hodně světla.

a kocour se v noci zase lísá a já nemůžu spát a on přede, přede mi do zmatenejch snů.

a kočka mi skáče na klín a kocour vlastně taky a já nemůžu pracovat a snídaně je výborná.

no, jen se na to podívejte.

třetí říjnová

sny. živé, matoucí, úplně pitomé. nenajdu smysl (ani kdybych chtěla).

za nehty mám ořechy. za nehty mám říjen.

v kuchyni mám ořechy.

druhá říjnová

něco se mi zdálo, ale vůbec nevím, co. zato jsem se v noci vzbudila a mezi mnou a m byla nacpaná kočka. a předla a mě v mém brufenovém rauši bylo strašně dobře. (a vstávala jsem v sedm. dobrovolně.)

první říjnová

zdálo se mi, že mám na nohou úplně potrhaný punčochy. snažila jsem se to zachraňovat spínákama, ale bylo to na nic.

zdálo se mi, že spím se svým šéfem.

zdálo se mi že skáču do strašně hluboký vody, která byla docela teplá. měla jsem rýmu, ale stejně jsem tam musela skočit. bylo to někde u karlovejch varů a já měla matný vzpomínky na to, jak jsme tam byli někdy dřív.