květen - na počasí kretén

tak jo, dneska si nebudu pouštět nahlas cohena a falešně zpívat. taky nevypiju litr vína a nebudu mluvit, protože není ke komu. vypiju vína jenom skleničku, pustím si flunk a nebudu přemýšlet.

začala jsem pracovat, pro ty, kdo to ještě neví. práce je fajn, ani se mi nechce věřit, že moje nedělňátkovství, ťukťukťuk, funguje. po dvou týdnech stále nevím o ničem špatným, pokud ovšem samozřejmě přežiju zkušebku. zvykám si na pravidelnost, já, která jsem takový věci vždycky odmítala. snad kočky vydrží bývat samy doma. zvládám i sociální realizování se a pak chodím domů veselá a zpěvná, otrhávám šeříky a říkám si, jak jsem vlastně, ehm, šťastná. to slovo nemám ráda, a vyslovit ho mám furt dojem může přivolat průser. pověrčivá pesimistka. a tak ho jen šeptám. jen když se opiju, jinak jsem prostě spokojená. ale setkání z lidma mě činěj šťastnou a plánuju a pro jistotu se snažím pít jen o víkendech - moje pracovní devíza je hlasitě zívat, pořád.

naposled jsem psala, když bylo ještě teplo - nevím, jestli mě víc ubíjí zima nebo jedno šedivý ráno za druhým.

a to je konec postu o ničem.

movements

movement je můj oblíbenej tag na flickru pro rozmazaný fotky. here i am.

zvláštní, jak se věci dějou, když je člověk nečeká. jak se dějou, když se nechá nést.

salome - netačni nechceš-li, salome - hosté už odešli - noc je deštivá. před domem rostou mokrý šeříky a já je trhám a prší na mě z nich voda.

pomíjivost. turn the page.

zase jednou mi docházej věci. sedím na schodech světozoru se třetí sklenkou vína a deepriver, které nosím ovoce a sýry podle vzoru all for the bride. a pak jdu deštivou nocí a trhám šeříky. nechtěla bych v tý době žít. nevím, jestli bych obstála. vytáhla mě na zítra se bude a já jsem málem zašlápla havla. a odpustím si všechny možný patosy. you pretend it doesn't bother you. spolu s čtením gottlandu chápu. a taky nechápu nic.

pravda hraje roli jen pro toho, kdo ji chce slyšet.

na muzeu se roztrhneme každá do svýho metra, pošleme si pusu, a já kmitám metrem domů. na pankráci visí u eskalátorů plakát ksčm; koutkem oka chytím třešeň (předtím jsme jedly melouny, jahody, pomeranče a hrozny) a udělá se mi doslova špatně. jakkoliv chápu, teď chápu víc. a u šeříků před domem si kryla začnu zpívat nahlas. automaticky.

a moje prateta, ta, v jejímž bytě bydlím, ta, která má stejný jméno, takže jsem nemusela měnit štítek na schránce ani zvonku, byla zapřísáhlá komunistka.