apo apo apo

a podobně.

v pátek jedeme šílenou mlhou. na hvězdárně se šíleně opíjíme. k tomu bych chtěla říct, že kdyby si někdo, s kým jsem si povídala, chtěl ještě popovídat, tak icq tu mám. vůbec, celá debata vyplynula z debaty o blozích, a překvapilo mě, kdo mě všechno čte. (a kdo mě všechno nechápe:)

v sobotu navštívíme traubku. je tam zakouřeno a oproti minule nehrají floydy, ale to nevadí. zpátky na hvězdárnu je to kousek.

shrnuto, byl to milý víkend. oproti loňsku nebyl tak emočně vypjatý. ani tak úžasný a pohlcující. prostě normální apo. i když... kde jinde jsou někteří lidé schopni do pěti do rána zaníceně debatovat o fyzice? kde jinde, když je vám fakt hodně blbě, dostanete šíleně silný čaj?

a tak. zítra, odlet. bojím se bojím, jako vždy. mám seznam patnácti lidí, kterým chci napsat a tak asi nebudu dělat nic jiného. snad nebude v jižní zemi moc zima, kvůli tomu tam nejedu.

vypněte to někdo

tu paralýzu. ten pocit. zpomalenost a únavu, jaksetojmenujekdyžčlověknemáhlad. jo, nechutenství.

symboly. nějak na ně nevěřím, proč by to, že poslouchám stejnou hudbu jako někdo nebo třikrát za hodinu řekneme stejnou větu mělo něco znamenat? asi stárnu. kdysi to něco znamenalo (a bylo to k ničemu, s panem p, s :m: to něco znamenalo, ale teď už nevím, co s tím. přijde mi, že pro mě není těžké si s někým rozumět.)

asi jsem holt starej cynik.

walking on aritificial grass

koupila jsem si knížku. esther j. ending: po valentýnu. místo učení si čtu. vyvolává nálady. vzpomínky. na horké letní večery, na rok před šesti léty, nešťastnou lásku, na tolik nadšení ze světa kolem mě, že mě to dusilo, myslela jsem že umřu pod náporem vůní a vjemů a teplých nocí. toužila jsem po všem a nejvíc po svobodě a samotě.

a teď, střídavě horko a zima.

d. mi dnes řekl, že všechno to co v životě považuju za štěstí a šťastnou náhodu, vlastně vyvolávám sama tím, jaká jsem. je to hrozně konejšivá myšlenka.

aqua de annique

zní mi v hlavě. i wonder who will be leftover...

lipový

ha!

aprílový počasí za listopadovejch teplot. prší, sněží, svítí. velká legrace.

vlezte mi na záda, vločky, za třináct slovy třináct dní letím z mnichova do istanbulu, odkud zamířím na jih, k moři.

(a ne, bohužel nejedu s :m:, ten nemá dovolenou. jela bych s ním moc ráda, ale potřebuju relaxovat. a pro něj mám schované zkouškové.)

a slibujuslibujuslibuju tentokrát žádná cestovní horečka, panika, letadla nebo tak něco. jsem dospělá a schopná.

něco se děje. procesy začínaj. a unášej mě. cítím se líp. všechno je líp. doma je líp, práce je líp, listí z líp už opadalo. teda z lip. a ze sakur před školou. noci jsou krátký.

snow patrol, still waiting

včerejší voko se vyvedlo. jakkoliv jsem si nikdy nedokázala představit, jak dlouho můžu vydržet v hospodě, nebylo to až tak zlé. i když uvědomění toho, že jsem tam byla osm hodin, mě trochu děsí. (někoho zabiju za tu tequilu, malere, víme?) společnost příjemná. (většina chlapů se mě pokoušela balit. a některý baby taky.) fre se celkem úspěšně vzpamatovala, i když jsme jí radili nepít. celková bilance pozitivní. smrště zpráv s těmi, co nemohli dorazit. odvoz domů a dlouhý spánek.

a dlouhé odpoledne předtím. cesta do modřan, cesta za město. hledání čajovny. vítr. čajovna. procházka a ještě více větru. stmívání se. odpoledne s d.

jo, mám se.

a vyhlídky na zemi u moře, jestli tohle vyjde, budu moc ráda. představa tepla a představa moře. a naproti tomu se těším na první sníh, už byl všude, jen tady ještě ne, anebo málo vytahujeme žaluzie.

devátého

proti svým přesvědčením jsem zjistila, že když si dám do kafe trochu míň kafe, je pak lepší. o kousek.

včerejšek a vlastně i předvčerejšek byl fajn. ve středu jsem sice asi zvorala písemku, ale to naštěstí ještě nevím jistě. ale potom, když ze mě spadl stres, přišla dobrá nálada. večer u fre byl klasicky příjemný a dýmkoidní a ráno unavené. el včera hledal místo v praze, kde by mohl pracovat, tak jsem mu navrhla, ať pracuje u nás. stejně tu už pracuje bsk a je to tu jako malá kancelář se spoustou kafe - a, jak vyplynulo, taky skoro nemožností pracovat, protože jsme se každou chvíli začali něčemu smát, nehledě na to, že duu já a bsk, které neví kdy přestat, co se týče nejrůznějších narážek, el značně seku... eh, tercioval. zejména oběd v domovské restauraci byl v tomhle ohledu smrtící.

škola, dvě hodiny na stěně a na závěr čína.

a úplně na závěr objevení úžasné kavárnohospody jen půl bloku od nás, if i lay here, if i just lay here, a já pak jdu domů a piju pozdní sběr z našeho sklípku, vršovice! a tak.

rozhovory. uvědomování. dlouhá noc a nedospalé ráno, sny, divné sny, doufám, že ne příliš prorocké.

zima. nějak se přes noc vypnulo topení.

obecně

na jedný straně je něha. ta dávná, zakonzervovaná v žáru léta. ta jemná a křehká a opilá.

na druhý straně jsme my teď. nejznámější tělo, zamlžené myšlenky. občas si říkám, co když se něco stane, a zůstanu tady sama, tady ve vršovicích? žádné známé kroky, žádné noci u zdroje tepla. zbláznila bych se.

asi akrabovatím, anebo antiakrabovatím. potřebuju svůj společenský život, potřebuju přátele, potřebuju nové životní pravdy.

:m: chce komunikovat. takové ty drobnosti, zprávy během dne. nikdy jsme to nedělali, i když já na to byla zvyklá oddřív a teď nevím, jestli to budu umět. a já chci spát a mít klid a nemít za zaměstnavatele naprostého kokota, který kdyby mi řekl o tři čtyři dny víc dopředu, co potřebuje a kdy, tak nebudu teď den za dnem přicházet o peníze. ahoj turecko.

opět krátce, jako teď dny

prší a vítr honí listí po ulici.

myslím na jaro, intenzivně. představa nocí plných vůně mě pohltila, i když bude brzy sněžit a to je taky fajn.

cesty se otevírají. já vím, že to zní fádně, ale cítím to. možná to je ještě pořád oprošťování se od minulosti. příští pátek. cesty.

já vím, že to zní fádně, ale cítím změny. pro fre a pro bsk minimálně.

step by step by step by step

šok ustoupil, nastupuje racionalizace. bohužel řešení musí přijít co nejdřív. ale ranní cesty z města u řeky jsou krásný - a když jako dneska mlhou svítí slunce a leskne se na žlutejch listech, tak člověk aspoň moc nepřemýšlí.

červená je pozitivní barva posledních dnů.

a heslo všech: spát.