obecně

na jedný straně je něha. ta dávná, zakonzervovaná v žáru léta. ta jemná a křehká a opilá.

na druhý straně jsme my teď. nejznámější tělo, zamlžené myšlenky. občas si říkám, co když se něco stane, a zůstanu tady sama, tady ve vršovicích? žádné známé kroky, žádné noci u zdroje tepla. zbláznila bych se.

asi akrabovatím, anebo antiakrabovatím. potřebuju svůj společenský život, potřebuju přátele, potřebuju nové životní pravdy.

:m: chce komunikovat. takové ty drobnosti, zprávy během dne. nikdy jsme to nedělali, i když já na to byla zvyklá oddřív a teď nevím, jestli to budu umět. a já chci spát a mít klid a nemít za zaměstnavatele naprostého kokota, který kdyby mi řekl o tři čtyři dny víc dopředu, co potřebuje a kdy, tak nebudu teď den za dnem přicházet o peníze. ahoj turecko.