slova a jejich nedostatky. víkend.
pátek odpoledne. na lavičce na florenci, jednom z nejnegativnějších míst v praze, se nechávám hřát sluncem. zmatek. přišla jsem omylem o hodinu dřív a když konečně přijel, spletla jsem si stranu metra.
touláme se městem. kdybych byla schopná přemýšlet, tak bychom grébovku našli, takhle sedíme kdesi na zídce a večeříme. víno a rohlíky, jako ostatně celý víkend. před zimou se schováváme u bsk a díváme se na futu - cesta k chininovým - noc -
k ránu nacházíme v posteli kočky. čas neexistuje.
ten podzim, kterého jsem se tak bála. je neděle. na břehu střeláku mezi rybáři a listím definujeme štěstí za pomocí lahve laciného červeného. je neříjnově teplo. slunce se zamihotá v řece a zmizí za petřínem. vyplují růžové mraky. jsou věci, které se nedají popsat. jsou věci, které jsou jiné, než se zdají. dalo by se říct kýč. dalo by se říct cokoliv. listí je zlaté. a my
jsme my
a čas neexistuje. bloudíme městem. opojeně. a doma čekají kočky. a přestože prý mají tendence obtěžovat koupající se, nám dají pokoj.
to jen kdesi uprostřed noci zjišťujeme, že mezi námi drze chrápe damien a ráno mi ludwig několikrát přeběhne po zádech. (a teď se ohlížím za každým pohybem, protože na kočky se tak snadno zvyká.)
snídaně a dark side. a čas se krutě připomene. znovu florenc. s nesnesitelnou tíhou v srdci nakreslím poťouchlé srdíčko na sklo autobusu, zamávám a rozplynu se. měl jsi pravdu, jsem křehká. tříštím se.
vrať se.
No comments:
Post a Comment