strange machines

vy vypadáte oba úplně stejně. jen máte jiný brejle. sedíme ve vlaku malá skála - turnov, je půl páté ráno, jsme promrzlí a naproti nám sedí taky pár - ona moc nemluví, ale on jo. atmosféra souznění nečekaná, zejména po zkušenostech z moru, kde mi připadali divní všichni.

malá skála je taky převážně rocková a na složení účastníků to bylo poznat. my tam jeli jen kvůli gathering, z kterých odchází anneke (poznámka na okraj: a to je v háji). nejmenovaní moravští přátele se vyřídili pivem ještě před začátkem koncertu, tak jsme odtrhli a zabrali místo u zábradlí.

gathering poprvé a naposledy. dobrý to bylo. tak moc, že you don't need to preach, you don't have to love me, all the time si zpívám ještě cestou na vlak.

jsem - zcela nevyhnutelně - závislá na spánku. ten okamžik, kdy se zachumlám pod peřinu, je ať se děje cokoliv, prostě úžasný. zejména když máme za sebou tříhodinovou cestu vlakem, kde se nedá pořádně spát.

hele, na ten lístek můžou jet děti zdarma, chcete bejt naše děti? nechte toho, to je trestný... no dobře, tohle ještě ne.

i :m: prohlásil, že takhle dobře ještě žádnou ženskou zpívat neslyšel. já jsem si nechala podepsat oranžový šátek, oba jsme sežrali fůru nezdravého festivalového jídla, stejně jako loni v brodě jsem byla ráda, že tam nespím.

když sedíme na trávě u pódia, přiběhne myš a zaleze mi do sukně. je malá a strašně heboučká, tak ji chvilku obdivujeme a pak ji pustíme zpátky. vlastně to mohlo být úplně cokoliv, protože na myš mi to přišlo velké a byla tma.

jo a ten úplňkoidní měsíc, co vyšel během koncertu.