empty spaces

hmyz dělím na dobrý (motýli, můry, čmeláci) a zlý (ostatní, pavouci).

taková separace.

noci dělím na špatné (můry) a dobré (sny, prohlubování, sebereflexe).

inspiraci hledám v křehkých věcech a v síle. vždycky jsem milovala protiklady. otázky nemají cenu, když se neptám sama sebe.

tak. chvílema mě všechno tíží. fragmenty, zrcadlení v mysli. těžkej stesk po věcech, co jsou nejvíc pryč. sorrow. chybí mi brno. to pradávný, opilý, bolavý brno. ta bezstarostnost. budu se celej dospělej život ohlížet na to, jak bylo krásný nic neřešit? budu se celej život ohlížet na to jak bylo strašný řešit všechno?

nebo se jednou za nějakou dobu zblázním, otočím těžítkem a nechám padat sníh a budu zase postávat na balkonech a kouřit for sake of my sanity? bojím se obojího.

kompromisy jsou jako pletivo. zpomalují. vždycky bude snazší hodit všechno za hlavu a začínat od začátku.

ale co z toho.

včera jsme seděli na the wall na střeláku, okolo voněla tráva (weed) a my měli oba horký ruce. známý slova, kladiva v hlavě, návraty. symbolika. noc teplá a voňavá létem.

a neurčitej strach ze světa. zdi cihla po cihle stoupaj. zdi korektnosti a tiché plíživé cenzury. vlastně pořád ten samej strach, jen chvílema určitější.

tóny z coming back to life se mi zarývaj pod kůži. vždycky ve mně všechno ztichne a já hledám to slunce, do kterýho bych se mohla zahledět. mantra. dáš mi pusu na palec u nohy a já vím že tam venku není v pořádku nic.

tady snad jo a to je hlavní.