myslela jsem, že to bude lepší. ale už zase propadám beznaději. praha je strašlivě šedivá. deštivá. štětivá. myslela jsem si, že se vrátím a budu plná energie. ha ha ha. vše při starém. pokusím se namluvit si, že je to tím nedostatkem slunce tady. nedostatkem impulsů? chm. ani se mi nechce přemýšlet - poslední dobou je těch úvah nějak moc.
o lásce, o zradě, o světě. loni, prvního května. máchala jsem si nohy v smutné úpě; kdo byl asi tehdy smutnější? i řeka, i já, obě plyneme jen jedním směrem. tisíce malých smrtí.
v egyptě jsme se jeden večer dostali do diskuze o tom, jestli jsme nebo nejsme šťastní. a všichni jsme trochu překvapeně řekli, že vlastně jo. ona ta pointa není v tom být šťastný, ale umět s tím žít. nenechat se rozházet. to já tedy neumím, ale třeba jsem i na dobré cestě. hm. a při životě mě drží:
- vidina watersova koncertu v červnu
- vidina jakéhokoliv alkoholu v jakémkoliv množství v čase menším než malém
- vidina něčeho, co je velmi tajné a já se na to strašlivě těším a snad to vyjde
- vidina příštího víkendu v ostravě, kterýžto zahrnuje mimo např. převážně milých (přestože to není slovo, které bych v téhle souvislosti chtěla použít; ani teď, ani tehdy, spíše naopak; ale dojem z vyrovnávání se s vlastní minulostí je natolik komplexní, že může být i milý*) vzpomínek hlavně bod dva a těšení se na bod jedna :)
a) jsem moc ukecaná
b) neměla bych se vytahovat svojí předstíranou vyrovnaností.
No comments:
Post a Comment