circles across cities

ostrava

proplouvám, dýchám. ježek na trávníku. trochu egoisticky si přijdu jako součást celku. a piju. a kdybych mohla stavět jen na smíchu, udělám to. a kdybych mohla stavět jen

na úsměvech

ostrava->brno

schizofrenie. složitost mých úvah mě děsí, zachytit myšlenky skrze síto je stále těžší. someone to hold the mirror. roztříštěnost. okamžiky. dýmka na poli, fotbálek v hospodě, bosé nohy v trávě, slunce letně žhavé a jako horká kapka kutálející se na obzoru. a na jazyku stále trocha hořkosti.

a jako bych byla stále proti sobě. proč nedokážu plynout snáz? vždyť je všechno fajn, to jen já stále něco řeším.

brno

nemám ráda prodlevy, ráda vychutnávám sklenky do poslední kapky - a těchhle n+2,5 hodiny, které mě dělí od prahy, jsou jako rána do hlavy. remember that night ale já nezůstala. protože už ta cesta nahoru znamenala tolik. tolik podzimů a jar. mlhy, sluneční paprsky, studená rána - a teď. tahle noc - vím to, jen si to nepřipouštím - by mi vypálila další díru do hlavy. proto jsem ujela. kdo mě může přemlouvat - přeju si to, nebo tomu nevěřím - žiju oddělené životy.

nesnáším čekání. loučení je křehké, když vás nikdo ani neobejme. těch pár set metrů od hvězdárny mě vyčerpalo. utíkám proti své vůli - kdyby jen pršelo. posílám sms, zasmějte se. ale já tu sedím. zoufalá. křečovitě tisknu zuby. potřebuju samotu a potřebuju znovu a znovu plavat k hladině - papír podepřený polarizačním filtrem - lidé se vytrácejí, vlaky mizí z tabule - jen ten můj zůstává.

zničím si palec na všech těch sms, už je nepočítám. a bojím se, že kdybych neodjela, něco by stejně nevyšlo - i přes moji novou extrovertní náladu - které je souzeno zůstat někde pár metrů před hvězdárnou, zakletá do smajlíka na filipově autě.

všechno, co jsem chtěla napsat, jsem už napsala. vypadám nepochybně šíleně, oči mi slzami horečnatě svítí - hlavně že mám lístek na waterse. je tu zima, ale kdybych zůstala, rostl by chlad a minulost, tak nějak se to občas katalyzuje

tak nějak se občas katalyzuje -

něha.

a při životě mě drží jen ty známé tóny.

brno->praha

proč je ve mně takový chaos? noční nádraží působí divně a cize. mívala jsem ve zvyku zůstávat. a kdybych uměla zpívat, vyzpívám se.

praha

in the flesh je vážně plné příslibů. mother will she break my heart a neptejte se, co cítím. mohla bych odpovídat. černé slunce a plameny. all that you touch... everywhere you've been. dahab. a strašně omamně voní posečená tráva.

a já tu žiju od mala. a přijdu si tu

cizí.

oproti brnu, které plní moje oči slzami, které je malé, kompaktní, stálé, přeplněné detaily. nad kterým se kupí bouřka. ale ve skutečnosti bouří ve mně.

praha. hm.