jaro, jaro, jaro!

o víkendu má být prostě skvěle. to bude v ostravských álejích nablito.

kolem krku mám těžký ethnonáhrdelník. nejenže je těžký, je každou chvíli těžší. přesto ho nesundám, je to dárek; divný sen.
voní. všechno. v labu mýdlo a pánské parfémy. venku keře. i sakury možná brzo rozkvetou. včera jsme byli na hradě. ne, že by mě rok od zvolení papeže zajímal, ale zvony zvonily pěkně - a highhopeovsky. pak malá večeře - česnečka a láhev růžového - a eggnoise. byli rozpití - ty akce v akropoli jsou něčím prokleté. anebo prostě moc chlastám. tři mojita - potom jsme se zwířetem a bárouzanglie skončili v lokal café - tom, kde byl před více než půl rokem jeden bloggerský sraz. zavzpomínali jsme. doopili jsme se.

s bárou jsem se dnes loučila na dejvické. kde jsou časy, kdy jsem tyhle chvíle nedokázala přenést přes srdce?

mám už jen 23 korun, můžete mi za ně navážit ten pomeranč v čokoládě? ptám se v metru. paní kouká divně, ale váží. 23 korun, řekne zbytečně, když mi podává těch pár kousků. hm.

a říkám si, že se pořád můžu ztratit v sobě a že je to tím pravděpodobnější, čím je více jaro. ztrácím myšlenky, pletou se mi nohy a jsem chaotičtější než jindy. nesoustředěná, roztříštěná. měla a chtěla bych toho dělat tolik, ale chybí mi energie a motivace.

třeba mě ostrava trochu spraví.