"jsem nepochopená" měla jsem dnes přístup přes vyhledávač - někdy se člověk nestačí divit. zajímavé. docela si tak někdy připadám. odkaz vane do loňského prosince. píšu pro sebe, ale možná bych toho měla nechat. moje slova tvoří kulisy, které v mojí hlavě znovu a znovu ožívají.
dneska mě to na opatově málem odfouklo. sto metrů od zastávky ke knihovně se ukázalo jako slušná výzva, chvílemi jsem nemohla udělat proti větru ani krok. vítr mi rval kabát a vlasy. a já jsem se smála, protože šílenství se meze nekladou...
příliš živé vzpomínky - kuchyň na privátě, ranní nebo noční učení se, které nikam nevedlo, ranní nebo noční stále stejná zima. občasné cigarety na balkoně. rozhodla jsem se, že těmhle vzpomínkám neobětuju svoji příčetnost, ale tahle rozhodnutí jsou lehčí za denního světla.
krájím ovoce na zítřejší, tedy dnešní akci, vyndavám pecičky z mandarinek (pro adbara) a poslouchám jednu strašlivou vykopávku, kterou nikdo nezná, o tom nepochybuju, vlastně mě překvapilo, že ještě existují a vydávají a že se o ně vůbec někdo zajímá.
já už to tak dělám. ryju se ve věcích, ve kterých bych se rýt neměla. nějak se mi poslední dobou vynořuje všechno. nejen brno, ale i děje a vztahy před ním. krouží a víří kolem mě a ve mně. teď místo spánku prohrabávám maily báře do anglie... nemám slov. hořkost se odplavuje, nostalgie zůstávají. co všechno jsem jí to posílala... kritický rozhovor s programátorem (nějakou přezdívku mu už konečně přidělit musím). taky jednu fotku - proč v sobě snažím popřít, že jsem byla, hm, namátkou v březnu, relativně šťastná? možná proto, že člověk, který nebyl už skoro dva týdny online a nemá telefon, mi prostě chybět nemůže. komunikace je důležitá.
why?
tyhle osamělé noci, to je mor.
No comments:
Post a Comment