taky jsem pila.

pár mých neřestí: když se opiju, mám tendenci rozpouštět si vlasy.

mám chuť smát se se všemi. a všemu. a když odejdou, brečet a mýt nádobí.

kdysi jsem ho - milovala? tak, jak člověk může? - platonicky. a on to věděl. a dnes měl on tendenci. něco řešit.

loni na jaře jsme šli z aera, z nebe nad berlínem. já v tranzu, jak jen umím být ze symbolů. (toto je příběh muže a ženy. kecy.) pěšky až na jindřišskou. a dnes řekl, myslím, že jsem tě tehdy naštval, že jsem odjel. že jsem tě nechal odjet. jela mi tramvaj, myslím si. byl jsi tam na kole. myslím, že jsem tě takhle naštval víckrát, že jsem odešel.
mlčím. zamlouvám to.
co chce slyšet? že má pravdu? odjíždí na rok daleko za hory a doly. chce mít ve věcech jasno? najednou. na icq nebývá tak vstřícný. a vůbec tu dnes neměl být.

opilý (a to nebývá. a možná vůbec nebyl.) deklaruje přede všemi, že provokovat se navzájem je naše vzájemná dohoda. a že to on může do mě rýt. tohle jsem napsala, když mi sebral i tu pitomou naději. o co mu teď sakra šlo? málem mě obejmul, když odcházel. viděla jsem mu to na očích. on, který se tak vyhýbá fyzickému kontaktu. slíbil mi, že zůstane, když ostatní odejdou. myli jsme nádobí, vynesli plasty a sklo ke kontejneru. rvali se, honili, smáli. a předtím, když jsem se chichotala a opakovala, jak pouštím live8&floydy každé svojí návštěvě, zpívali spolu falešně wish you were here (ne že by to bylo nové, expo, že...).

jak je to s tím alkoholem? já když se opiju, hraju role. někoho, kým nejsem. smích. ale taky jak kdy. někdy se zhroutím. někdy mluvím pravdu. někdy toužím po troše něhy. ale nikdy nelžu, nedělám nic co nechci. když hraju, hraju někoho, kým chci být. štěstím. můzou.

vzpomínky tlačí do čela. tisíc a jedna noc. tisíc a dvě chvíle. pár slz navíc. jak snadné házet polínka do popela vyprahlých, vyhaslých, dávných citů... jednostranných.

jednostranných?

nevermind.