ozvěny

začít den kafem ze stroje. hořká mana.

o víkendu wallace a gromit podruhé. (myslím, že hláška, při které lehlo celé aero, byla kiss my arrr... tyčok :)

pondělí, škola, pak hvězdárna, povinné školení bezpečnosti. (tady nám narozdíl od školy aspoň nezakazují strkat propisky do zásuvky, ale zase nám zakazují přístup do sprchy.)

a pak jdu. modrému nejmenovanému děkuji posté za sigur rós. vyjímečně kašlu na kvalitu a pouštím je jak nahlas to jen jde. hlavně neslyšet sama sebe. k barborce skoro běžím. hlavně sama sebe nedohonit.

krabčák a futurama. [loni nejdelší noc v roce a futurama do svítání. vlastně je zvláštní, že tohle nebolí.] klídek, pohoda (ozvěny z dob, kdy naši poslouchali country rádio - to radši osvětluju, aby vám ta ironie neunikla. tedy ironie formy, nikoliv obsahu).

strašlivá zima cestou domů. známé obrazy. a žádné květiny. mars v modrém sametu a někdo zametl listí, už se nemůžu brodit.

a rozhovory po icq. no, zašel bych si s tebou na víno na ten arbesák :-) ale mám to z ruky, proto píšu v kondicionálu ... [a teď nevím jestli dát drzý smajlík, vypláznout jazyk, nebo dát smutný smajlík...] ani tohle už nebolí. obzvlášť. hm. hm. smutný smajlík, pcháá.

they drew the mist and flew
through the naked fists of the morning dew
once again something great but small
threw the sunlight against the wall
against all the rules