Tuesday, November 30

touching the void

ten film stojí za to vidět. i když víte, jak to dopadne, potečou vám bezděčné slzy. a budete se ptát, jak je možné takhle přežít. budete se cítit malí, protože jediné nebezpečí, které denně překonáváte, je na přechodech přes silnice. a velcí. že patříte k tomu druhu zvířat, který má vůli zdolávat stále větší hory, dokazovat stále víc.
nechápu ten mužský svět. je tak jednoduchý, protože oni ho takový chtějí?
jsme přátelé. stačí to vyslovit a nemůže to být jinak. to je dostatečně jednoduché.
čas pro vánoční depresi. hlavně, že se smějeme a všechno je jasné a průhledné jako led. studené jako led. není místo pro emoce.
film mě dojal. i když to asi není to správné slovo. nevzbuzuje velké emoce jako kasovní trháky. vyvolává úctu, naději a vlastně i pokoru, pokoru člověka stojícího se skloněnou hlavou ve stínu hor.
jsme přátelé, všechno je jasné. teď už ano. teď si ze mě dělá legraci, pomáhá mi se skleničkami a šťouchá do mě rukou v sádře, protože už se nemusí cítit ohroženě. on ani jeho skvělý elektronický vztah čr - amerika. řekla jsem přece, že nic necítím a je tak snadné tomu věřit. tak pohodlné. a já navíc už necítím nic než lítost za minulostí, že jsme se nepotkali v ten správný čas. že jsem přišla až druhá a už nebylo místo. že mi zbyla jen ta lítost.
ale to není důvod mé deprese.
nestíhám školu. nestíhám nic. a nemám vůli to změnit.
- měli štěstí jak... nedokončuju větu, protože vím, že to není třeba. diskutujeme v klubovně na hvězdárně o filmu.
- a když si představím všechny ty, co spadli do těch průrv
- a ty, co došli k opuštěnému táboru
- a četl jsem nedávno knížku, povídá mix, o maníkovi, co ho takhle odřízli. byl nad táborem a viděl, jak ho pomalu sklízejí a odcházejí... a tak si psal deník
- a? ptám se
- našli ten deník?
- jo, našli deník. po deseti letech, říká mix svým nezaměnitelným hlasem a intonací. a cynismem, protože na některé věci se jinak dívat nedá.
- co ta java? volám když se před hvězdárnou loučíme.
- příští týden?
- jo! odpovídá a zdá se, že rád. pár slov vše vyřeší. jsme přátelé. veškeré napětí se vypařilo. a on tomu věří...
a já nevím proč to všechno píšu. asi mě dnes večer potkala sebelítost. asi se potřebuju vypsat z věcí, které už pominuly. z věcí, které se mi budou asi pořád vracet.

3 comments:

e*v said...

ech, zmatek. barborka řekla:

zvláštní...jak málo stačí. Vlastně jen jeden film, i míň. A každej řešíme něco jinýho a všichni to prožíváme stejně intenzivně. Půjčilas mi Bílý oleandr, no ty brďo. Nikdy sem nedocenila co to znamená - uvidět se v zrcadle - sama sebe. Svůj problém. Killing me softly...like he found my letters and read each one out loud...tak teď nevim, má cenu se vůbec někdy v životě o něco snažit?

a já na to:
hm. jak málo stačí. vzpomínám si, jak jsem před skoro třema lety (!) byla v aeru na million dollar hotel. líbilo se mi to (škodolibě o to víc, že ten, s kým jsem tam byla, to nepochopil :). výborná hudba, příběh a radost, že jsem si všimla toho jediného záběru kde se mihne bono z u2. a? den na to jsem byla na pánovi prstenů a naprosto to to přebilo, dostalo mě to... a celé jaro, bylo takové zoufalé a přecitlivělé, tím bylo prosycené, vůní dálek a snů a nedosažitelného.
filmy jsou v tomhle hrozně zrádné. zatáhnou nás do své pokřivené reality a my se v ní ztratíme. a jak sakra málo stačí.
viděla jsi nebe nad berlínem? "toto je příběh muže a ženy"... to už jsem neměla takovou radost, když to - někdo jiný - nepochopil. mělo to být pravda, mělo to být o nás... a nebylo. život je svině a člověk by neměl věřit filmům.

BarborKa said...

Ty, já to vidím úplně naopak, filmy nemají pokřivenou realitu, aspoň Bílý oleandr ne. A Million Dollar Hotel...taky ne. Zvláštní, jestli ho ten někdo, kdo s Tebou nebyl v kině nepochopil...já ho sice asi taky nepochopila, ale mám ten film tím spíš ráda. Protože o něm můžu přemejšlet a protože je o bláznech, tak trochu, a protože ty blázni tam maj tak trochu čistší city, než je zvykem...silnější city...ryzejší...A DOST! pokračování příště:)

e*v said...

hm, ale já neříkám, že proto, že mi ta realita přijde pokřivená, je míň reálná. jen je jednoduché se v ní ztratit, je jednoduché vzít ji za svoji. a million dollar hotel mám moc ráda. mimochodem, hádej, s kým asi jsem v tom kině byla. tebe to překvapuje? :)