tak...

tak jsem zjistila, že člověk, který sleduje můj blog, mě může podle fotek okolí docela dobře vystopovat (vrrr). to se, btw, skutečně stalo, i když honza má můj obdiv, že to dokázal. a tak jich sem určitě ještě dost přidám, abych to dalším stopařům usnadnila. zejména těm po galaxii. (a zejména těm pěkným, muhehe.)

zítra píšu test, na který se budu zítra učit. neumím nic. a určitě si zase večer uvědomím, že jsem celý den nejedla. že jsem úplně mimo. dneska jsem šla domů, svítil měsíc, a já měla pořád pocit, že přibývá s každým mým krokem a začala jsem doufat, že místo hodin běží dny a už je dávno zase víkend. že jsem třeba zase v brně, městě reality. nebo že už je jaro...

a nakonec... dlouho jsem nic nenapsala. a když už jsem chtěla napsat pár řádek o kafi, tak to dopadlo úplně jinak...

káva má sílu uragánu
kór takhle k ránu
za oknem černá hlína
černá kůra stromů
a ja chci domů
za rohem černá žíravina
barev
duha
vina
krev

bůhvíproč.