a to mi tvrdili, že ne. že nikdy. život je plný protivenství. sněžilo strašně moc a my jsme nejdřív nadšeně poskakovali na balkóně a pak jsme se /kolem třetí ráno/ vydali ven stavět sněhuláka. ten krásný, čerstvě padlý sníh jsme podupali, sněhulák snad ještě stojí kousek odsud... zima je vždycky takovým návratem k dětství. pro někoho i návratem k nachlazení.
je tu skvěle jako vždycky a mně se zase nechce domů. ach jo. v noci jsme viděli trio z belleville a pravidla moštárny, kouřili jsme vodní dýmku s vínem, pili víno, diskutovali o jablečných koláčích, večeřeli jablečný štrůdl a tak dále. smůla, no, někteří musí jít zítra do školy, i když se jim nechce.
je tu skvěle jako vždycky a mně se zase nechce domů. ach jo. v noci jsme viděli trio z belleville a pravidla moštárny, kouřili jsme vodní dýmku s vínem, pili víno, diskutovali o jablečných koláčích, večeřeli jablečný štrůdl a tak dále. smůla, no, někteří musí jít zítra do školy, i když se jim nechce.
aktualizace: a někteří tam také nešli... :)
1 comment:
neboj, nezapomenu. never ever.
a třeba jsem se jen chtěla nachladit, abych tu mohla zůstat. :)
Post a Comment