Monday, November 1

bez nadpisu

stále mě překvapuje, jaký dopad na mě má, že žiju v praze už dvacet let (a nedávno jsem zjistila, že existují i jiná města :). projevuje se to hlavně tím, že k mnoha místům mám osobní vztah (buduju si vlastní, osobní prahu) anebo na ně mám aspoň vzpomínku, prchavou, ale o to silnější. jen jsem dneska jela ze střešovic do dejvic přes zastávku prašný most, z které se jde na hrad... a vybavila se mi cesta tamtudy na odporně snobské předávání maturazeugnissen v budově rakouského velvyslanectví... ten den strašně lilo a já z toho byla tak strašně nadšená, šla jsem z té zastávky pomalu na hrad, velmi, velmi pomalu a míjeli mě spěchající spolužáci s deštníky a já jsem se v relativně slavnostním ohozu brodila kalnou vodou s ohromným potěšením. a padala na mě obrovská množství vody a já se cítila tak... mokře a volně. lépe s každou kapkou. ach jo, když v životě tak málokdy prší tak moc. tak strašně moc. tak strašně prchavě, ale o to silněji. ach jo.
zítra je úterý, den stíhy. černé vlajky už se třesou na to, jak se budou třást ve větru a kytky rostou na karláku z dlažby. jupí. hlavně nebýt normální.
a jedna fotka z brna, he he he. já mám holt slabost pro negativy. a pro chaos. (ďábelský smích:)

2 comments:

BarborKa said...

Hele, nechci rejpat, bejt hnidopich ani pošuk, ale: ...nezdá se Ti, že seš ňáká fixovaná na všechno, co má co dělat s vodou? Pořád někde prší, je fontána, hromady vody a s tim spojený hromady citů....neporodila Tě maminka ve vaně?

e*v said...

zajímavé, že to říkáš. ne, nebyla jsem porozena do vany. ale, jo, taková malá, vlastné poměrně velká fixace by tu byla :). a co? :) to je dobrý, na tohle téma něco napíšu.