házím za hlavu celé své studium a svědomí se krčí v koutku, protože se mi nechce z brna, kde člověk ráno vstane a jde si uvařit kafe a kde se na něj každé ráno někdo usmívá, kde se dlouho do noci dívá na filmy a kde jde i matika snáz. no dobře, ne veškeré studium. zítra budu celý den počítat obvody (i když to mi asi stejně už moc nepomůže). no jo, až mě vylejí, budu řídit šalinu na trase obřany - kraví hora.
proč se některých věcí člověk nikdy nezbaví? záludní duchové vyskakují nečekaně zpoza rohů. did you exchange your heroes for ghosts? (a just se nepodívám, jestli to mám úplně správně :) even if you do, the ghosts stay in your head. ono upřímně řečeno úplně stačí, když mi program sim (něco jako icq lite nebo cokoliv, na čem icq běží) píše na obrazovku, kdo přišel do sítě a mnou to škubne. ze setrvačnosti. a výsledkem je akorát prázdnota. sedimenty vzpomínek v mé hlavě se těžko odplavují.
krátká reakce na honzu, který o mně napsal: "no ja jí asi nikdy nepochopím, ale zdá se, že dokáže naprosto v klidu zkloubit lásku a nenávist... ty ženy!" třeba ani nechci, aby mě někdo pochopil (a proto se neustále vykecávám na své oranžové psychoterapii :) od lásky není k nenávisti nikdy daleko. a naopak. vrrr. a začínám mít pocit, že mi to tu čte příliš mnoho lidí. že už nemůžu být úplně upřímná. asi si založím antiblog. :)
náš ubohý sněhulák. tady je fotka z dob když ještě žil. včera zemřel (neznámý násilník). uspořádali jsme tryznu, pohřební průvod a uschovali zbytky do mrazáku. inu, i sněhuláci jsou pomíjiví. (jako lidi.)
poušť je krásná tím, že někde skrývá studnu. za oknem sněží. a já se asi opiju jablečňákem. walk on by.
proč se některých věcí člověk nikdy nezbaví? záludní duchové vyskakují nečekaně zpoza rohů. did you exchange your heroes for ghosts? (a just se nepodívám, jestli to mám úplně správně :) even if you do, the ghosts stay in your head. ono upřímně řečeno úplně stačí, když mi program sim (něco jako icq lite nebo cokoliv, na čem icq běží) píše na obrazovku, kdo přišel do sítě a mnou to škubne. ze setrvačnosti. a výsledkem je akorát prázdnota. sedimenty vzpomínek v mé hlavě se těžko odplavují.
krátká reakce na honzu, který o mně napsal: "no ja jí asi nikdy nepochopím, ale zdá se, že dokáže naprosto v klidu zkloubit lásku a nenávist... ty ženy!" třeba ani nechci, aby mě někdo pochopil (a proto se neustále vykecávám na své oranžové psychoterapii :) od lásky není k nenávisti nikdy daleko. a naopak. vrrr. a začínám mít pocit, že mi to tu čte příliš mnoho lidí. že už nemůžu být úplně upřímná. asi si založím antiblog. :)
náš ubohý sněhulák. tady je fotka z dob když ještě žil. včera zemřel (neznámý násilník). uspořádali jsme tryznu, pohřební průvod a uschovali zbytky do mrazáku. inu, i sněhuláci jsou pomíjiví. (jako lidi.)
poušť je krásná tím, že někde skrývá studnu. za oknem sněží. a já se asi opiju jablečňákem. walk on by.
1 comment:
honza: ale no tak. já přece neříkám, že tady lžu. jen by mi přišlo trochu zvláštní řešit tu věci, které se přímo dotýkají lidí, kteří to čtou. pokud tu mluvím o nějakých emocích, tak většinou o těch vůči lidem, kteří sem naštěstí nikdy nezabloudí :))
Post a Comment