Wednesday, November 17

***

proč si lidi staví supermarkety, které jsou přeplněné zbožím, když tam člověk stejně nikdy nesežene to, co shání? půl hodiny v carrefouru mě málem stálo zbytky duševního zdraví. a neměli nic, co jsem potřebovala. to mám z toho, že jsem tam vůbec lezla.
koupila jsem si kindervajíčko. nebo, jak jsme vždycky říkávali, vejce s překvapením. občas se rozhodnu si ho koupit a nesu si ho jako hrdou kořist k pokladně. asi si tím dokazuju, že už jsem velká, že si ho můžu koupit sama. což je akorát symbol a jako všechny symboly má hodnotu pouze symbolickou. jinými slovy je to hloupost. a vybrala jsem si to pomačkané. jako vždycky. to, které by si asi nikdo nekoupil. prostě mi jich je líto, no. a na překvapení to nic nemění.
v tom dnešním byla plastová kytka. je plastově zelená a růžová a má plastově ohebné okvětní plátky. je vlastně docela obyčejně plastově ošklivá.
ale na její spodní straně je vyražené číslo, které když jsem objevila, zcela vyhojilo supermarketové šrámy na duši.
jo, je to 42. jak jinak. díky, světe.

No comments: