katarze. cesta a nespoutaný výsměch životu v the wall, máte pravdu, nemá to smysl, ale hlavně nepřestávejte zpívat, křičte, potřebuju ten řev v uších, potřebuju postavit zeď mezi sebou a okolím, nevnímat, co je mi po náhodných interakcích - v tramvaji držím za ruku malou holčičku, aby neupadla, než maminka zaparkuje kočárek - a odvracím se od toho nevinného úsměvu a pohledu do očí - snad je to závist, snad je to lítost, tear down the wall, potřebuju dojít až na konec. just stay sane.
kde jsou ty sněhové bouře, když je člověk potřebuje.
No comments:
Post a Comment