tohle je sakra divnej rok. nebo pozitivní, nebo negativní, nebo přínosnej. jak se to vezme. lidi se nemění. intuice funguje. takže vlastně všechno cajk.
i'm very good with plants, zpívá se v mojí zaseknutý písničce, ale já zpívám with plans a koukám, co bude.
rozepisuju a nedopisuju, o tom jak během chvilky zmizela venku břečka a jakej to byl nezvyk chodit najednou domů temnou nocí. o tom, že včera přišla bouřka. jak mi tyhle vlhký dny přijdou fajn. jak mi na klíně leží kocour a přede a o tom, kolik nový hudby jsem objevila za poslední dva měsíce.
jím železo a tousty, sny mám potrhaný. hranice mě a hranice lidí kolem. situace, řešení, hlava plná dementních metafor. zjistit, co v kom je, záchranná síť okolo. zkušenost. lidi, co mají pravdu (vlastně ženy), lidi, co by ji chtěli mít.
spadnout z obláčku logiky, kterou si zdůvodňuju svůj svět. vy si toho nakládáte strašně moc, říká můj terapeut. když on svět je složitej a já bych ho chtěla jednoduchej. když ono lidi jsou nedokonalý a já bych je chtěla dokonalý. (i když, jak koho.)
a vlastně to není špatný, jen bych mohla mít víc práce, víc vůle a menší potřebu hledat pomoc jinde než v sobě. ona totiž (skoro) nikde jinde není.
No comments:
Post a Comment