brutální vražda

sídliště pankrác.

cože?

kdy bude pankrác?

to už bylo.

aha.

a tak se vydám za věží mezi plechovejma stěnama, až dojdu na nějakou plochu kterou znám - sakra znám, z dob kdy zoe bydlela na b. a chodily jsme deštěm směrem ona já a pily s inuš lambrusco ve výtahu -

stejně za to může fily, za tu začtenost, protože v životě jsem nepřejela stanici. natož po ubohejch třech pivech a jednom panáku. dorazila jsem domů dneska jednou, stáhla vlasy a začala programovat - jsme ve zlých časech, doraž. dorazila jsem domů dneska podruhý, roztrhala pomeranč a pomerančovejma prstama teď přes talíř, kterej neumožňuje psaní všema deseti vzpomínám na všechno, čemu je třeba se smát, a přemejšlím, kde jsem sakra potkala kopřivy, že mě pálí prsty.

svýmu vyzváněcímu tónu se směju a zamilovala jsem se do duchovnyho v californication. metro v noci nejezdí, otázka pojmů je jen otázka pojmů a pointa je v tom, že můžu říct komukoliv cokoliv, protože kdo mě nevezme takovou jaká jsem, má smůlu.