připravená

v pokoji se mi krčí dárky. a já si neuvědomuju. zítra se budu učit, abych nemusela zdobit stromeček. tahleta divně svobodná noc před štědrým dnem, která přišla s dospělostí a se zjišťením, že na to aby přišly vánoce člověk nemusí jít spát.

stejně tak nemám pocit, že by se blížil konec roku. bilance posledního týdne jsou tři milá setkání a jedno... podivné. mám zw ráda, ale nechci, aby to takhle bolelo, píšu bsk, a nevím co vlastně. odcizení? kdybychom se na chvíli přestali bavit, odcizení se prohloubí a kdo ví, co může být potom. něco nového - nebo taky nic. mám(e) jinou možnost?

s bárouzanglie je dobře. unlike her, včera místo jejího tradičního usnutí jsme do pěti ráno probírali všechno možné. po dlouhé době, ale začalo to už dřív, jsme se sešli na podobném místě, kde si máme pořád co říct. i ty vztahy na dálku máme obě. vždycky mě strhne do příjemného šokování okolí a slipping into english all the time.

touhle dobou dělávám naivní předsevzetí plynoucí z pofidérních zkušeností z uplynulého roku. uvědomění. poslední dobou mám pocit, že konečně začínám vnímat, i když to znamená vzdát se démonů a rozhlížet se a být realistická - není otázkou jestli to dokážu, ale jestli mi to za to stojí. letos. snažím se napsat něco, cokoliv. ale přestávám věřit na sebeuvědomělejší předsevzetí. nechala jsem se strhnout větrem.

a je to to nejrealističtější, co jsem mohla udělat.

každopádně, * vánoce všem, s kým se neuvidím zítra na tradičním brianovi v aeru.