postexpediční grafomanie 2

posté se snažím odpovědět si na sadu otázek.

co to je expa? to neznamená, že budete na jednom místě jenom s lidmi, které máte rádi. je to mikroklima, existují tu všechny podoby vztahů. ale znamená to, že když ráno vylezete z bečky, na hlavě něco nepojmenovatelného, nikdo se nebude divit.

už se to nikdy nebude opakovat. chtěla bych to, úplně stejně, prožít všechno znovu. a ještě jednou. vezu se na vlnách, které vyvolal dopad expy do mého života. nahoru a dolů.

a co teď? nevím. jsem zmatená. naordinovala jsem si detoxikační týden, protože jsem na nejlepší cestě upadnout do deprese. pochybuju o sobě i o budoucnosti. není nad to udržet si čistou hlavu.

nau: z toho co říkáš mi přijde, že strašně moc víš, co chceš
já: co to podle tebe je?
nau: žít. přijde mi, že žiješ na půl dechu

hm. já vím. ale co s tím? zmizet někam do světa (ve kterém to vře)? zůstat za každou cenu? já nevím.

vymýt si z vlasů úpici. vymýt si z duše krev. mýtus svobody. mýtus rozumného rozhodnutí. expedice je plná mýtů. jenže mně je tam dobře. esenciálně. jsem tam sama sebou. jsem tam někým, kým chci být. někým šťastným a svobodným a z hledisek expedice dokonce i někým normálním.