amused to death
až mi jednou bude fakt hodně zle, sednu si do výtahu a budu čekat, kdo si mě zavolá.
u happyho jedna mnou vybraná lahev. expediční slabost pro pozdní sběr. listujeme starými fotkami, občas nevěřím svým očím a uším. je to chaos.
a nikdo nic neřeší.
to jen já jsem věčně -
jiná.
ta jediná neznámá ve svém světě. já.
přemýšlím. a nořím se stále hlouběji.
já. tak akorát vína, abych cestou domů - aby - každé světlo - do očí. oranžově. nic nemělo smysl.
nikdy.
autobus projíždí absolutním neznámem. dala bych si panáka cigaretu noc strašně hlasité hudby v bečce -
něhu.
prázdnota otazníků.
už ani ten zmar - už jen prázdno - všechno byla jen -
iluze.
a na těch fotkách, víte, na těch fotkách vypadáme všichni hrozně šťastný.
No comments:
Post a Comment