trocha skepse, všednosti a nepoetičnosti

jsem unavená. nálada mi běhá nahoru a dolů. zachvacují mě paralyzující strachy.

blíží se egypt, a já zjišťuju, jaký jsem si na sebe upletla bič. jediná holka v asi desetikusové společnosti - neznámé kultury se bojím a v tomhle ohledu si budu připadat děsně sama. budu si moct jít zaplavat? držet zwíře za ruku?

strachy vyhrávají. moře, let, nákup vodní dýmky, všechny světlé body mají hořkou chuť obav. a dnes, když jsme šli domů, mě před domem strašlivě píchlo u srdce. ale strašlivě. tohle mi nedělej, říká zwíře a já se klepu, co se to se mnou děje.

a můj den? squash byl skvělý. chodila bych hrát klidně denně. na přednášce za astrofyziky (známá vůně přednáškové 256; po tak dlouhé době) jsem dodělala kus korektury (ta knížka mě sere; zaprvé ji psala grafomanská američanka s velmi americkým přístupem ke čtenáři - jste blbí, tak vám to třikrát zopakuju a ještě jednou na konci kapitoly (takže by celá knížka mohla být mnohem kratší) - zadruhé ji překládal idiot, který neumí stupňovat adverbia v češtině), na cvičení z astrofyziky jsem vyluštila křížovku (tajenka: na každého muže ve věku 85 let připadá sedm žen, bohužel, to už je příliš pozdě) a na cvičení z ekonomky jsem měla pocit že mě omejou. zbytečný předmět, který je zbytečně povinný - kdo z nás si nějakou tu firmu někdy založí, nepochybně si potřebné postupy nastuduje. v projektu asi zpracuju téma založení kavárny - třeba se mi to bude někdy hodit.

kávové pivo v pivovarském domě je rozhodně velmi zajímavé. a navíc kávové. a tak. uááá. už nemám sílu na nic jiného, než práskání bublinek a sledování trpaslíka. červeného. jakého jiného.