misc

> píšu do krásně zeleného okna, protože je jaro a kdo se měl dívat na to moje šedivé wokní prostředí. ta barva je podobná té v simsonovských speciálech. paráda! :)

> hokej je jeden z mála sportů, na které se dokážu dívat (a poskakovat přitom před televizí) - takže klepu na svoji dřevěnou nohu a říkám, díky, jen tak dál! (nemám ráda vykřičníky. a tohle už je druhý. proboha! ne! co to dělám?!)

> možná není všem stíhám konec. nebo aspoň divným stavům. měla jsem dneska z ničeho nic podivné záchvaty smíchu. za všechny hovoří tenhle: stála jsem u tabule na matice, bravurně řešila limitu a najednou se zasekla. chvíli jsem se dívala na tabuli (no jo, chybka sem... tam...) a pak jsem se prostě začala smát. ani ne bezmocně. jen mi to najednou připadalo hrozně komické. všechno. life, universe and everything.

> a aby toho nebylo málo, říkala jsem (nahlas) na chodbě ůstavu, že sháním jednu knížku (s kterou hodlám strávit vzrušující víkend plný tajuplného šustění stránek*) a vzápětí přiskočil spolužák, kterýžto pravil, že nejenže vytoužený dokument vlastní, ale navíc ho ani nepotřebuje a tudíž mi ho věnuje. i s podpisem.

že by se vždycky stačilo ozvat? jakmile jsme vylezli před budovu jsem začala povykovat, kdo že za mně udělá fyziku, ale už to nezabralo. bohužel. tak to asi nefunguje vždycky.

> a do, hm, pětice: jak můžou ještě žít lidé, kteří v této osvícené době nemají mobilní telefon. asi začnu (viz výše) něco vykřikovat. třeba "já chci chlapa" (na tuhle hlášku náhodou moje známá sbalila svého budoucího chotě, a považte, jsou jeden z nejlepších párů, které znám). případně "chlapa s mobilem". a hodinky s fontánou. a slona...

* nepředstavujte si nic... hm... třeba erotického ;). čtení bude pravděpodobně provázet tichý monolog, přibližně takový: ne... ne, to není možné. další stránka přeci nemůže být horší než tahle. ne, něco takového prostě nemůže existovat. jestli bude, ukousnu si nohu a uvařím ji s koprovou omáčkou. ne. ne! hryz.