ze sedadla číslo 42 se zdá všechno jiné. vlak projíždí celým světem v jednom okamžiku, za okny se střídají roční období a tunely jsou červí díry, ze kterých vypadává jiná realita. snad je to tím, že je jaro, ne, vážně, na stromech už raší pupeny, jemný deštík je s radostí zavlažuje a slunce se směje za hustou mlhou. a prší a prší a místo rampouchů krystalizuje ve vzduchu chuť jara. i když je teprve únor. a co. není nad to, umět potlačit realitu a uvěřit prchavým snům. protože i ty nejšílenější se plní, stejně jako jednou zase rozkvetou stráně a magnolie a všechno bude zelené a veselé. pak se i ty nejzatrpklejší duše usmějí a použijí výjimečně zelené písmo. už aby. už aby to bylo.
No comments:
Post a Comment