život je jako střecha. všechno krásné, všechno, co bylo i veškeré vzpomínky, steče do okapu a ulici zaplaví už jenom břečka. a zatímco kdesi pod sněhem se skrývá vůně jara a probudí se až s táním, my musíme jako lidé denně obětovávat staré věci pro nové a ty, co se léta snažíme schovávat v prachem pokrytých skříních, na nás vyskakují s elegancí kostlivcům vlastní ve chvílích, kdy to nejméně čekáme a chceme. proč?
život je pachuť krve v ústech. přečtu vám kousek z šiktancova tance smrti.
samci řvou.
ach, stokrát bít se
a pak po stoprvé
padnout pro družku - je všední.
souboj trvá
jen do první krve.
ale láska -
láska do poslední.
tak vidíte. život je jako slina. zrodí se v teple, letí vzduchem a pak dopadne s cinknutím na zem, protože stačila zmrznout ve vzduchu. a jediný paprsek slunce vysuší byť i vzpomínky na ni.
Wednesday, February 23
don't give up
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment