jsem toho snad nevypila.
ale proč nedokážu ani zatlouct hřebík do zdi, abych si pověsila zrcátko - dárek, to nechápu. jen trocha vína a na cokoliv sáhnu, pokazí se. ach jo. a nadávám nahlas, to mi věřte.
naštěstí jediná zpráva z příborůůů (ano, to má skutečně být provokace) a je mi líp.
dnes je štědrý den.
fakt?
celý rok uplynul. celý rok od bolestí, od depresí, kdy jsem tady seděla s bárou, která mě chtěla uklidnit a dávkovala mě bonbony s vodkou, celý rok od pocitu zrady, zoufalství. a ať se v tom příštím stane cokoliv... já se nebojím, já se nebojím, já se nebojím.
přišla jsem z hvězdárny... felt like home. a to jediné, co odmítám uznat je to, že to potřebuju potvrdit sama sobě, aby to byla pravda. vnitřní pohoda. nicméně už to stejně není to, co dřív.
a dnes (ano, dnes, je štědrý večer, a zní to šíleně) půjdeme na život briana a bude vánoční dámská jízda, zavírám oči radostí. ospalostí.
ale stejně. ta díra ve zdi mě mrzí. hned zítra to napravím. dneska.
No comments:
Post a Comment