sings of life

někde někde kdesi nikdy

někde kdesi na Letný, l. p. 2022 jsem otevřela tenhle blog. možná jsem to neměla dělat, není minulosti líp v pečlivě zabalený krabičce s mašlí, která se dá ponechat na žlutým kontejneru jako kanadskej žertík? krabička, která možná vypadá, že skrývá přinejmenším diamantovej prsten, ale taky možná jen odpadky, nebo i hůř? 

už mi lásko není ani těch pětatřicet a můžu celkem s jistotou prohlásit, že nevím vůbec nic, ale jsem unesená lehkostí, s jakou jsem si myslívala, že jo. co se stalo, že jsem zapomněla skládat slova vedle sebe, na sebe, za sebe, život, nebo hůř? nebo líp? zapomněla, uložila k ledu? 

ale furt jsem to já. a zdá se, že to stačí. furt mám kočky, náhodný prostory na stole, ráda víno, sýr a náhodný všechno. tak to možná tady zkusím zkoušet. já, o osm let, sedm stěhování, dvě země, mnoho prací, nějaký nepráce, zážitky transformační, veselý i úžasný bohatší. o plynulou češtinu možná chudší. s odvahou jsem odešla do Berlína a pak Barcelony, abych nakonec vyzvala svoje milovaný expatství na souboj a našla odvahu se vrátit. 

a tak tu jsem, tak tu jsme, jste tu taky?