nad hladinou

na co si hrát.

myšlenky kloužou. stejně jako potřebuju tenhle osamělej večer, potřebuju abys tu byl. děsně moc. všechno je the question. na všechno se ptám a nevěřím tomu, že to zvládnu. desetkrát denně málem začnu brečet, stokrát denně hledám comfort in the safety of my head.

otázky. na jazyku mám neustále křehkou chuť loňskýho jara - za oknem zahrada, v lednici víno, v noci nespánky. vůně, sakra, jak to mohlo všechno tak vonět?

vezmi mě za ruku, vyveď mě ven. miluju vršovice a ráda se vracím tramvají domů, ještě 4 3 2 1 stanice a jsem tady, ještě 3 2 1 patro a klíč je v zámku, jistoty, nejistoty, vypni si telefon, je to lepší. ale zeleně a balkonů máme málo.

než otevřu víno, uplyne věčnost a zatímco plavu milionem starých vzpomínek zachycených podobným ale jiným písmem a inkoustem na papíře - to je ale hloupé, kolikrát mohlo být všechno jinak - a x dalších vět. zavřít oči a psát poslepu. líbí se mi jak mi ruce utíkají po klávesnici.

to je hloupé. fakt že jo. kdysi jsem věřila na osud. že mě věci doběhnou a že koho mám potkat, toho potkám. že věci mají (určitý metafyzický) řád.

pamatuju si že jsi mě rozesmíval. jestli se máme oba utlouct realitou, bude to smutnej hrob.

věci kterých si všimnu tisíckrát a stejně mě překvapí (jako že před domem na ostrůvku je takovejtensvítícívěc).

sednout si. pít. ptát se co vlastně chci. podporu. rozmazlovat. dopít ráno studený kafe a vědět že to půjde. že je každej den - každej další den - dobrej. atd. broubroubrou.