chtěla bych zažít nějakou nepopsatelnou oslavě čarodějnic / belleteynu. jako v zaklínači. letos to zase nevyšlo. tančit kolem ohně, pít medovinu, slavit život. letos byla kosa jako loni a nakonec jsme skončili na pankráci, oheň nebyl, vlastní jsme neměli a tak jsme pili víno, kouřili vodnici, debatovali o rozdílech mezi polštinou a češtinou. ten člověk vedle mě mluví nějakou divnou řečí, je to zvláštní, příjemné, přitažlivé. víno teče, mrzneme. hermelínu je mnoho.
den na to je první máj, na letné objevím krásnou šátkosukni, kupujeme kalejdoskopy a necháme se unášet nerealitou. trávová lízátka nic nedělají, zase strašně fouká.
doma si užíváme. salát s lososem, how i met your mother, tulíme se na jediné matraci. vychutnáváme si víno a zmrzlinu (hd:), pomocí konvice řešíme nedostatek horké vody ve vaně a vůbec nám je dobře - moc dobře - jen na tu pusu pod třešní jsme zapomněli, ale co, stejně už nekvete. jen přítomnost se počítá.
pozdní moc pozdní první máj.
a něco ve mně hraje na teskný struny. trochu. asi mi chybí ten déšť.
[* to je samozřejmě čirá ironie]
No comments:
Post a Comment