všechno, co jsem měla v hlavě, vymazalo deset minut s příbuznýma. to by se člověk fakt posral. ale už. takže oni neplatěj ani korunu za byt, co tu volně leží, musí se udržovat, nemůže se pronajmout, a já mám být vděčná, že tam můžu bydlet, a nechat se komandovat?
nasrat. prší, jak už dlouho nepršelo. směju se. v tom blbým dešti. celej večer se směju. navzdory. a teď je to pryč. takže tak.
2 comments:
chudinko:D co takhle zkusit bydlet jinde za tržní nájem?? to spraví náladu hned.
dřív nebo pozdějc to tak stejně dopadne. bydlet v bytě, kde nemůžeme nic měnit, kde si nemůžeme ani pověsit blbej plakát (jo, je to detail), navíc v jednom domě s rodiči, věř mi, že se na ten tržní nájem celkem těším.
Post a Comment