krátce před pátou. v penthauzu hrají floydi, sedím michalovi (zpětná konzultace s loňskými zážitky, abych udržela kontinuitu) na klíně a opírám se o ivu. nejprve comfortably numb, pak wish you were here. a pak sorrow. iva a já utíráme slzy, je expedičně. napijeme se na syda, říká někdo, asi já, ale to už jsou všechny lahve prázdné. piješ rum, zeptá se aleš a já kývnu, stále ještě ukrutně střízlivá. na syda! stejně jako první večer u žižky. na expedici, na léto. je horko. bazének je najednou vysvobození. tahle expedice je jiná, tak moc jiná. a mně je zatím tak moc dobře.
vychází slunce, krademe rohlíky, jdeme spát, ale před usnutím ještě povídáme - a po pár hodinách nás budí zase to šíleně horké slunce. dvě hodiny? po obědě umřeme v borovičkách, ale ještě žijeme. dnes je první volejbalový zápas. píchneme si kofein do žíly a budeme žít. to slunce, do žil, do hlavy, je horko. je expedičně. v garáži hrajeme squash-pong a pijeme kafe na litry. chodím si k elišce pro krém třicítku na svůj připálený nos. pijeme krakonoše. žijeme.
a v periferním vidění - stíny. stíny stíh, palčivých vzpomínek. i to sem patří. žijeme.
No comments:
Post a Comment