to se mi snad zdá

včera: pan profesor na zkoušku nedorazil. to se mi snad zdá, říkám si poprvé, ten chlap je mi nějak povědomej. neznám vás odněkud, říká, když mi kontroluje index a já vrtím hlavou, sakra, odkud taky, nám nikdy nesuploval. písemka téměř banální, mitarbeit a taháky úplně banální.

pak kafe a čekání na zkoušku, plno vtípků, intervencí za získání skript na další zkoušku, marná snaha naučit se odvodit transformaci rychlosti... a pak

buď máte dvojnici, nebo to jste vy. nebyla jste před asi třema lety v CERNu s hvězdáři?
hm, byla. tak to budu asi já.
my jsme si tam tehdy tykali.

uf, bylo to dost divný. tu jedničku jsem nechtěla; není moje chyba, že mi kladl sugestivní otázky. a dneska nedělám skoro nic. pro liu jsem napsala dopis čtenáře, čímž jsem se intelektuálně vyčerpala, chystám se do města koupit si pálku na ping pong - jdeme večer s bsk... a tak obecně. měla bych se učit.

ps: nákaza se šíří. cíle jsou pochopitelné.

pps: už jsem jako dž, končím písničkou (kterou poslouchám celý včerejšek a dnešek. kolovrátek.)

And all I do is miss you and the way we used to be
And all I do is keep the beat and bad company
All I do is kiss you through the bars of a rhyme
Juliet I'd do the stars with you any time

the days are getting longer, the days are getting brighter.