ostravo...

budu se snažit minimalizovat poznámky o počasí, ale o víkendu bylo fakt tak strašně hrozně pěkně... a víkend navíc začal už ve čtvrtek (není nad to někam jet, když vyjde nový reflex :). dobíháním vlaku. sluncem. cestou za eggnoise.

koncert v klubu boomerang byl snad o něco míň eggnoisovitý než obvykle, ale to mohlo být i neznalým ostravským publikem. skupina psychonaut měla velmi mig21ovské texty (a připomněla mi naše expediční jízdy na koupák za hromadného hulákání výše zmíněných) a hyperaktivního zpěváka. při nich jsme pozorovali eggnoise hrající fotbálek ("běž tam, to je životní příležitost, běž si s nimi zahrát" :) a potom asi do tří ráno debatovali o hudbě a o floydech (a určitě i o něčem jiném, ale zrovna teď si to nemůžu vybavit), pili víno a poslouchali !kazetu! division bell.

pátek byl velmi logistický. ostrava byla plná slunce a prachu a já jezdila sem a tam v tom děsném vedru, s batohem, abych pak seděla kdesi na porubském sídlišti, vyhřívala se jako kočka a prozpěvovala si shine on you tak nahlas, že po mně jedna starší paní pokukovala dost nevrle - ale mohlo to být i mým oranžovým kloboukem.

nakonec jsem skončila u šárky, kde jsme pily šípkový čaj, dokud nebyl čas jít na nádraží posbírat dalších pár účastníků. cesta na svinovské nádraží v zapadajícím slunci byla strašlivě plná příslibů a obě jsme se těšily... ona konkrétně, já abstraktně.

návštěva tesca, pár lahví vína do košíku a zase ven (můj nákup: kvalitní víno, obyčejné kafe, tescorohlíky a tescosýr - aneb seznam priorit - pít je třeba, zůstat vzhůru je třeba, žít je netřeba :)
a pak už hvězdárna, demonstrace v polštině, maskování slova "víno" slovem "film", ostravská hospoda, kulečník, cesta zpátky lesem za svitu měsíce, otevírání lahve vína kartáčkem na zuby, debaty typu "až přijedou floydi" a konečně spánek ve značně podchlazené demonstrátorské místnosti.

v sobotu odešli všichni na oběd a já se toulala okolím hvězdárny, na uších the hours, omámená babím létem jsem si utrhla kukuřici, abych zjistila, že se už fakt nedá jíst, slunce pálilo tolik, že jsem se přesvědčovala, že podzim snad ještě ani nezačal... i ty kopřivy voněly, omamně a kopřivovatě. blbý babí léto, když i kopřivy voní.

slunce večer zapadalo opět nádherně, takže jsme se nahrnuli k plotu a dívali se a fotili. všimněte si té krásné krysy nad sluníčkem.

zase jsme šli na kulečník, zase jsme se vraceli lesem a zase pili víno, i když jsem odpadla brzo a ráno se probudila s chorobou, takže jsem neděli tak nějak nevnímala. byly tam nějaké vlaky. ospalost a otupělost, strašně mě bolelo v krku. a remasters od zeppelínů trvá přesně jako cesta brno-praha écéčkem.

díky, ostravo, že umíš i hřát.