privát má čtyři balkony.
na jednom jsem nikdy nebyla, a i do pokoje, ke kterému vede, jsem se dostala až dnes.
balkony jsou výběžky ze zatuchlých bytů do jiného světa.
ten další znám spíš povrchně. jednou jsme tam s mattem seděli v horkém slunci, já se pokoušela učit, ale spíš jsem akorát plivala dolů na pampelišky.
a pak jsou tu ty zbylé dva. jeden je poznamenaný zimou a kouřem a obklopuje ho mříž, je klecí mých depresí a už jsem o něm mnohokrát psala. je místem setkání a loučení.
ale ten poslední, ten je můj. co na tom, že jeho dveře patří k jinému pokoji, já chodím oknem. skoro se nepoužívá. slunce na něj svítí, když klesá k západu. tančily jsme na něm v dešti s ladou. ale to bylo někdy v jiném čase, v jiném světě. teď je můj a mé skleničky vína.
No comments:
Post a Comment