kleť

proč mi poslední dobou všechny výjezdy na kleť připadají podobné? /pro nezasvěcené, na kleť jezdíme my, pražští hvězdáři, pozorovat objekty, které v praze vidět nejsou. i když se tam také podnikají procházky po CHKO blanský les... zřízené pitky a podobně./ podobné a shrnula bych je všechny jedním jediným slovem: ospalé. protože na kleti, když se nepozoruje, tak se spí nebo se v polospánku sleduje bedýnka, debatuje a drbe.

vyjeli jsme časně zrána, směr severní pól... aneb v pět ze smíchače. je cosi fascinujícího na nočních jízdách autem a já se marně snažím přijít na to, co. snad uspávací, monotónní vrnění motoru (řidičák nemám:), snad ten pocit cesty, když se za oknem míhají světla aut a temné siluety stromů a všichni někam spěchají. kdo ví. vzali jsme stopaře, abychom zjistili, že je svět neskutečně malý a všichni znají všechny. a zatímco se ostatní vesele baví, já zírám z okna, protože nemůžu odtrhnout oči od svištící silnice a krajnic a svodidel a světel - a vzápětí se mi to vymstí, protože mineme ubohé mrtvé zvířátko, navíc velmi naturalistické a... krvavé. ach jo.

a v rádiu do noci zní slavné show must go on, empty spaces, what are we living for a my vjíždíme bez slavobrány do lesa, do mlhy, kde občas není vidět na krok, a je jasné, že toho asi moc nenapozorujeme...

...ano, viděli jsme celé dva objekty. za celé dvě noci. v sobotu jsme navštívili budějovice a moji spolužačku z brna ladu. pršelo a všechno se odráželo a lesklo a na kině visel plakát na nebe nad berlínem a vůbec celkem psychozážitek, navíc ještě stále si musím v jednom kuse hrát s foťákem, takže mi všechno připadalo černobílé, protože mi dělalo potíže odtrhnout oko od objektivu... nic proti černobílé. všechno se hezky sleje do škály mezi černou a bílou a kontrasty v barvách zmizí a důležité je jen světlo... a to mi vyhovuje. skrze protiklady se lépe chápe svět.

cestou zpátky na kopec, mraky a slunce...



v noci byla překvapivě mlha. i když spíš mraky, celkem řídké mraky, které zahalily kopec jemným oparem, ale přece bylo trochu vidět na cestu. ne, dkyž mlha, tak má být pořádná, neproniknutelná, tajemná a s puncem věčnosti, zastavení v čase, kdy není nic... jen mlha.

hm. v noci jsem měla sen, ve kterém mi někdo řekl, že láska je jen smrtelná choroba (jo, to je ten vtip, život je jen smrtelná choroba a přenáší se pohlavním stykem:), ale nevím kdo a nevím proč...

a ráno byla mlha... a mlha... a věděli jste, že v mlze je les kouzelný? že se můžete nenávratně ztratit?





a mraky na cestě domů...