o čase

zatímco jdu městem, přibývá měsíc. ve středu je teplo a ve čtvrtek prší. dlouho očekávaný věci nikdy nemaj očekávaný konce. a já, však se znám, stojím v dešti a odmítám nemoknout. štěstí je v malejch věcech a okamžicích ukradenejch z cizích životů. někdy mám dojem, že u mě funkční věci nemaj místo.

neumím včas. význam tohohle slova mi dlouhodobě uniká. možná se potřebuju rozkoukávat dýl než ostatní anebo trpím příliš mnoha možnostma. včas si uvědomit. včas začít. včas skončit. včas nelitovat. slovo se subjektivní definicí. moje včas je někde úplně jinde než včas lidí, který patřej do mýho života. začli do něj patřit včas?

podobně je to s množstvím informací. který sdělení je přesně to správný? který slovo už je navíc? říkat správný slova ve správnej okamžik je nadliskej úkol (vystavěnej na podobně nadliským úkolu myslet si správný věci ve správnej čas).

a pak vznikaj dočasný řešení, který nikdy včas neskončej.