tak jo, dneska si nebudu pouštět nahlas cohena a falešně zpívat. taky nevypiju litr vína a nebudu mluvit, protože není ke komu. vypiju vína jenom skleničku, pustím si flunk a nebudu přemýšlet.
začala jsem pracovat, pro ty, kdo to ještě neví. práce je fajn, ani se mi nechce věřit, že moje nedělňátkovství, ťukťukťuk, funguje. po dvou týdnech stále nevím o ničem špatným, pokud ovšem samozřejmě přežiju zkušebku. zvykám si na pravidelnost, já, která jsem takový věci vždycky odmítala. snad kočky vydrží bývat samy doma. zvládám i sociální realizování se a pak chodím domů veselá a zpěvná, otrhávám šeříky a říkám si, jak jsem vlastně, ehm, šťastná. to slovo nemám ráda, a vyslovit ho mám furt dojem může přivolat průser. pověrčivá pesimistka. a tak ho jen šeptám. jen když se opiju, jinak jsem prostě spokojená. ale setkání z lidma mě činěj šťastnou a plánuju a pro jistotu se snažím pít jen o víkendech - moje pracovní devíza je hlasitě zívat, pořád.
naposled jsem psala, když bylo ještě teplo - nevím, jestli mě víc ubíjí zima nebo jedno šedivý ráno za druhým.
a to je konec postu o ničem.
2 comments:
myslím, že tě ubíjí zima v kombinaci s těmi šedivými rány.
stejně jako mě.
radši ani nešeptej, jenom si to potají mysli!
další pověrčivá pesimistka
Post a Comment